Good Luck, Miss Wyckoff (1979)

Snímek Good Luck, Miss Wyckoff je podivuhodným propojením rysů psychologického dramatu, „rape" filmů s exploatovaným znásilněním, upřímně laděného romantického vyprávění i konvencí blaxploatační kinematografie. Kvůli těmto žánrovým okolnostem nám snímek na jednu stranu dává zakusit bizarní námět a přímočarou provokaci, čímž se posouvá k lacině vyznívajícímu braku. A hle, na stranu druhou, dílu nelze mnohem větší měrou upřít tradiční literární styl a zaštítění projektu váženými uměleckými ikonami. Film poměrně věrně vychází z novely stejného jména dramatika Williama M. Ingeho, autora ověnčeného Pulitzerovou cenou. Zasazen do 50. let, příběh nás seznamuje se strastmi a slastmi učitelky latiny Evelyn Wyckoff, konzervativní panny. Obecný vyprávěcí rámec filmu není nepodobný Hanekeho Pianistce, nicméně, na rozdíl od ní, téma masochismu zasazuje do problematiky rasové otázky. Bílé ukojení se střetává s černým machismem, a v rovině dobové politiky do hry vstupuje také stud a hrozba společenského ponížení. A právě sexualita – rasa – ideologie jsou trojicí nosných pilířů tohoto „psychologického rape melodramatu".