Gappa (1967)

Gappa, tak na toto si pamätám ako dieťa, keď som to prvý krát videl v našom malom kine. Vobec som si nepamätal ako ta gappa vyzerala akurát som vedel, že film sa začal tak, že zobrali gappe vajco a matko ho išla hľadať. Úprimne, vtedy keď som mal 5-7 rokov mi to až take trápne nepripadalo ako tetaz. Normálne by som dal odpad, no ta nostalgicka spomienka na naše staré kino ma núti dať gappe aspoň 2*

Dobře si pamatuju, jak byli tenkrát bolšani na nás strašně hodní, a běžnému lidu i ve vesnických kinech zpřístupnili kromě Vetřelce i toto hororové monstrum, na kterém jsem byl tenkrát dokonce 3x, protože nic ani vzdáleně podobného tenkrát nikde nepouštěli. Doteď si pamatuju velkolepé plakáty nalepené na každém druhém sloupu. A vlastně až tady jsem s úžasem zjistil, že už tenkrát měl tenhle film 20 let. A protože nostalgie je někdy pořádná mrcha, proto dávám 3 hvězdičky. Snad brzo najdu i odvahu, abych se na to po těch dekádách znova podíval.

Gappa je prostě Gappa a i přes svou hloupoučkou naivitu a trikovou nedokonalost má ve sci-fi žánru své významné postavení. Mnoho věcí by se v tomto filmu mohlo udělat realističtěji, ale tvůrci sáhli po animaci – na co opravdový tank, ponorka či řízené rakety, když můžeme vytvořit model s efekty. Spousta amerických děl ze světa bájí je vytvořena podobnou technikou a těší se uznání… proč tedy ne Gappa? Naši otcové, ale i my v dětství, jsme na tyto filmy zírali s otevřenými ústy – tohle byla díla s přívlastkem neobvyklého dobrodružství, co plnila socialistická kina.

Akční scény na ten rok parádní, čtvrtá hvězda především za atmosféru na ostrově, v těch částech je film doslova parádní, efekty celkem jedinečné a přišlo mi to scénáristicky sice předvídatelné a jednoduché, nicméně pár upřímně cute (nebo spíše kawaii?) momentů to mělo, na postavy nemá moc cenu hledět, herci mě neštvali. No, hold je to prostě akční dobrodružný horůrek s obřími létajícími monstry, hlavně že se to dobře sleduje.

Jeden z mála katastrofických filmov, prístupný deťom, bez následkov na ich psychiku. Príšery totiž nevzbudzujú hrôzu, ale skôr súcit a pobavenie. Dôležitá je v tomto smere aj eko stránka filmu, upozorňujúca na to, že človek by sa nemal správať k iným živočíšnym druhom ako ich pán, ale len ako ich rovnocenný druh. Naivné dialógy a isté akčné prestoje deti zvládnu, kým si budú lámať hlavy nad tým, čo za divné oči to svetielkovali na začiatku z mora. Naivné triky (ten s tankami mi pripomenul partizánsky film Vlčie diery) kultového filmu. Vôbec nie je tak hrozný, ako tu kolegovia píšu. Je detsky imaginatívny. Fakt je, že veľa z tých, čo videli film ako deti, stratili schopnosť naivného očarenia a prižmúrenia oči nad nedostatkami. Alebo skôr, nahradili ju (často zradnou) racionalizáciou všetkého. I umeleckého diela. Akým film je, bez ohľadu na jeho kvalitu. Nuž a Gappa je nadpriemerne kvalitná. Síce len kúšťok nad priemer, ale je. Samozrejme, s prihliadnutím k dabingu a záverečnému antifeminist posolstvu, kedy si fotografka z novín na základe skúseností s Gappou famíliou uvedomí, že jej miesto nie je v práci, ale výlučne pri sporáku a plienkach.