Fotograf z Mauthausenu (2018)

Film o holocaustu nemusí mít obrovský komparz a rozpočet, aby vyzněl a byl silný. Ve mně film úplně dozněl poté, co jsem si dohledala příběh Francisca Boixe a jeho reálně zachráněné fotografie z Mauthausenu (v závěrečných titulcích filmu je jich pouhý zlomek), protože teprve v tu chvíli jsem si uvědomila, kolik práce tvůrci odvedli, aby jejich příběh co nejvíce odpovídal skutečnostem... Ať to vyzní jakkoli, hodně mě potěšil fakt, že se objevil film, který není z Osvětimi a není o židech, protože mi přijde smutné, že když někde zmíním Gross Rosen, Treblinku, Mauthausen, Ravensbrück apod, lidé na mě koukají s nepochopením oč jde, protože žijí v tom, že holocaust je snad jen Osvětim, možná Dachau ale nic jiného snad neexistovalo, stejně jako žijí v tom, že byl jen o židech, ač z minimálně 11 milionů prokázaných obětí holocaustu byla židovského původu možná polovina. Komorní film, kde ač tábor působí chvílemi dost vylidněně, dá se nad tím přimhouřit oko, protože tady nejde o masy, ale o příběh jedné malé skupiny a jednoho přeživšího, jehož důkazy a svědectví sehrály velkou roli v poválečných procesech. Momenty jako narozeninový večírek malého nácka, oběšení za rytmů orchestru, plynový vůz, Rickenovo "slabost" někomu ublížit, schody smrti, večerní procházka s kápem a i pár dalších se mi vryly do paměti, protože přes mnoho jiných filmů a dokumentů, které jsem na toto téma viděla, takhle jsem je viděla poprvé. PS: Pokud jste Mauthausen ještě nenavštívili, 1.4.2026 otevírají za příznivého počasí pro veřejnost proslulé schody smrti a následně lze navštívit i památník v Gusenu.

Jak to tak vidím dle komentářů, většina lidí tady by potřebovala spíš vidět nějaký pěkný BDSM porno, aby ukojilo své nároky na pořádný koncentrák. Myslím, že když budu počítat klíčové momenty, které jsou podle skutečné události, a které chci do příběhu vložit, aby fungoval jako celek, nevidím důvod to nadbytečně okořeňovat krutostmi, které se děje netýkají (a stojí samozřejmě další peníze navíc). Samozřejmě když budu chtít hledat dokumentární chyby, najdu je např. i u Schindlerova seznamu (který má výhodu, že už se stal klasikou, a nikdo na něm hledat chyby nebude). Za mě prostě dobře zfilmovanej příběh.

Nebylo to zlé. Jak už to u téhle skupiny filmů bývá tak tady už hodnocení jde nahoru za tu skutečnou událost. Že něco takového vůbec je možné prožít. Tenhle snímek byl velmi dobře natočený ale místy hluchý. Což byla asi jediná větší chyba tohoto filmu. Byl to zase pohled z trochu jiného úhlu na to jak to tam asi vypadalo a probíhalo. Stejně jako jsme viděli pohled z očí boxera, vězně, ošetřovatele, hlídače, tak teď vidíme fotografa a jeho prožitý příběh. Oceňuji asi stejně jako film Lidice. A to 65-70%

Je pravda, že španělskej film z období 2.sv. války z koncentračního tábora jsem viděl poprvý. A musím uznat, že to je dost povedený. Je strašný, jak se museli lidi přizpůsobovat, aby přežili. A pokud to bylo cestou fotografa a asistenta fotografa, tak proč by ne. Jsou tady ukázaný hrůzy o dost mírnějším stylem, než u jiných filmů z tábora, ale je to tu tak akorát. Přece jenom je to příběh o fotografovi a ne přímo o tom táboře. Za mě slušný 3* a DOPORUČUJU

Tenhle kousek bude trošku oříšek, co se mého hodnocení týče. Dalo by se to hodnotit ve dvou rovinách, a ačkoliv to nemám ve zvyku a nesnáším, když někdo v komentářích odvypráví celý film, zmíním pár střípků. Takže na úvod ty střípky. Život v koncentráku byl o mnoho tvrdší a zatím se k tomu nikdo nedokázal (úplně) přiblížit, naštěstí si filmaři pomáhají filmovými prostředky, ale o tom se rozepíšu později. Auta s plynem se testovali na začátku a v druhé polovině už jejich užívání nemělo smysl, protože byly neefektivní. Jediná věc, která mě do jisté míry mrzí, že se dramaturgie uchýlila k tomu, že nacisté hledali negativy, jejichž přítomnost nikdo neprozradil. Tedy tak nám to bylo řečeno. Tím končím se střípky a přejdu k celku. Film svým pojetím v mnoha momentech působí komicky a absurdně, jen tak ovšem v tomto melodramatu vyniknou určité brutální scény, které divákům připodobní celou hrůzu Mauthausenu stravitelným způsobem. Ten celý kontrast mezi poklidným životem a smrtí, táhne celý film nahoru, a vykresluje osobitě i momenty na konci války. I když ten samotný znamenal pro spoustu lidí ještě větší utrpení, ale to sem nechci tahat. Moc hezký je závěr a pokud to chci ohodnotit i nějak hvězdičkově, musím to porovnávat se Schindlerovým seznamem. Určitě to není horší. Vlastně s tím mám jedno zásadní dilema, a to je přístup k tématu od filmařů obecně. Na jednu stranu je to snaha, aby to většinový divák vůbec dal ten film. Na druhou stranu to prostředí v těch snímcích působí moc pohodově na to, aby si člověk dokázal uvědomit, jak otřesné to přežívání bylo, a že většina lidí umřela na vyčerpání organismu. Tak si může spousta lidí říct, no tohle bych dal, byli v čistým, vypadali zdravě, akorát ty nástupy noo... Ale realita byla opačná. A nikdo zatím nenašel odvahu, aby se do toho pustil bez zábran. A snaží se odvyprávět nějaký příběh. Je to sice o chlup lepší než Schindlerův seznam, kde spousta událostí nebyla tak černobílá, jak nám prezentuje pan Spielberg (tedy spíše bílá), nicméně pořád to jsou lepší tři hvězdičky. Docela se těším na zprávu, jak se s tím popasujou tam. Virtuálně si k tomu klidně jednu hvězdu přidejte, protože točit tyhle filmy je nesmírně záslužné, ale pokouším se v hodnocení držet stejný metr pro všechny.