Fenomén (1996)

Fenoménje pozoruhodný, lehce mysteriózní film, který si pohrává s myšlenkou nestandardní práce s energií a využití plného potenciálu lidské mysli. Jde sice o nadpřirozeno, ale není to nutně film úplně mimo realitu (a žánrsci-fibych zde osobně odstranila úplně). Ostatně, příčina zvláštních schopností hrdiny zůstává až do konce filmu nejasná – vše jsou pouze dohady. Tato postava je zajímavá svou ukotveností v obyčejným životě, i přes zjevnou touhu po tom, sdílet své poznatky s okolím. Srší poznáním, avšak nehodlá obětovat svůj život, aby se stal pokusným králíkem. Jeho záměr zachovat si běžný život a normální vztahy je velmi silný, a právě tím je tato postava sympatická.John Travoltaodvedl velmi dobrý výkon a bylo zajímavé ho vidět v této poloze obyčejného člověka, který se snaží vyrovnat s nevídaným darem.~(4,4★)~

Snímek o tom, že nemáme rádi, co je odlišné a co si neumíme vysvětlit. A máme z toho špatné spaní. A taky nějaká ta romantika a sentiment, aby to američtí vidláci byli schopni dokoukat do konce. Co se týče zvláštních schopností hlavní postavy, ty jsou zde vlastně podružné, slouží jen jako poutavá konstrukce podpírající myšlenku o údělu výjimečných lidí, kteří jsou vyděděnci ze společnosti "normálních" lidí, přičemž kolikrát stačí mnohem méně, než telekinetické kejkle s tužkou. Jako sci-fi nic moc, jako drama celkem dobré, Travolta spolu s Whitakerem a Duvallem působí sympaticky a i když se ten závěr poněkud pateticky rozbředne, pořád je to milá podívaná.

Vcelku povedený film, který si chytře hraje s myšlenkou, co by se stalo, kdyby se z místního prosťáčka najednou začal stávat génius, dokonce s určitými nadpřirozenými schopnostmi. Travolta to hraje dobře a okolí i jeho chování jsou pro americký venkov perfektně uvěřitelné. To, co je na filmu děsivější než lidská neschopnost přistoupit jakkoliv decentně k odlišným lidem, zvláště k těm nadanějším, je vedlejší příběh se silnou, nezávislou ženou, uzavřenou ve světě obklíčeném ostnatým drátem z ženských problémů a traumat. Je fascinující, že už u téměř 30 let starého filmu existuje – a navíc je jaksi téměř romantizována – ta nejodpornější vlastnost žen ve středním věku: dělat přednost ze všeho, co je na nich vlastně odpudivé. „Bitchy“, nedostupná, neschopná se uvolnit a zlomená každým traumatem ve svém životě, je schopná „dát“ týpkovi šanci až tehdy, když se z něj stane prakticky superman, který jí musí dojít umřít do náruče. Nestačí, že se snaží o rozvoj technologií, které mají pomoct lidstvu, zatímco neustále pomáhá všem kolem sebe, přičemž pro ni nemá v libovolný moment nic jiného než úsměv a pochopení. Ani jeho láska k jejím dětem, které ho mají rády, nestačí. Musí jim ho ještě zošklivit, protože by určitě odešel – a to přece nechtějí. A tak, kromě jinak super zápletky a skvělého filmu, dostáváme i miniaturní příběh z „červené knihovny“, kde žena téměř za zenitem, se dvěma dětmi a neschopná vyrobit konkurenceschopnou židli, sbalí svou nedostupností a manifestací svých životních traumat toho největšího borce, aby se s ním vyspala až ve chvíli, kdy má umřít, a tak získala další trauma a zvýšené nároky, kterými může ve 40 tyranizovat další potenciální partnery. I ta telekineze je pravděpodonější než tenhle románek, ale musí to být koukatelné i pro ženy, co přišly jen snít o Travoltovi a moc nepřemýšlet.

Doháňam resty v hodnotení za obdobie, kedy som nebol na ČSFD :) Jeden z Travoltových fakt fajn filmov, ktorý má aj srdce, aj myšlienku, aj originalitu, jednoducho chytí a nepustí. Nie je to síce majstrštyk, ale pozerať niečo takto relatívne komorné, ale pozerať film s Travoltom v super rokoch, s Roberto Duvallom a spo., to bola radosť. Ale je pravda, že som film naplno ocenil až roky po premiére, pretože v danej dobe som bol teenager a to ma až tak nebralo vtedy.

Typický zástupce klasického Hollywoodu osmdesátých a devadesátých let. Pak někdo v LA asi otrávil studny tvůrčího psaní a razantně ubylo scénáristů, kteří do té doby chrlili nekomplikované ale samonosné příběhy, kterým už jen stačilo dodat lesk nějakou hereckou hvězdou a solidní režii.Pro mainstreamového diváka velmi stravitelné krmivo, kdysi hojně konzumované společně s popcornem v kinech.Přesně do této kategorie kdysi Fenomén spadal; stojí na pomezí fantasy/ scifi a drama/romantiky s tím, že tvůrci tu "nadpřirozenou" složku nijak nehrotí a nepouští se do vysvětlování onoho jevu. Je to především příběh George, sympatického automechanika, kterému se "něco" přihodilo. Ta dramatická část je o staré hnusné xenofobii, která vládne tupým davům. Odlišnost jakkoliv prospěšná pro komunitu je patřičně "odměněna". Poslední třetina ....tam má navrch ta romantická složka a je to tedy neředěný emocionální sirup...tvůrci rvou z diváka emoce se stejnou vervou, jako orel játra Prometheovi.Hodně tomu přispívá velmi přesvědčivý Travolta a dobře zvolená Kyra Sedgwick...neokoukaná, přesně odtažitá. Každý je vůči takovým emocionálním atakům jinak rezisestentní, umím si tedy představit rozplakanou divačku, která dá 4* a stejně tak i cynického tvrďana, který dá s úšklebkem hvězdy tři. V jednoduchosti je síla a já jí byl ...nerad přiznávám... také zasažen, takže zaokrouhlím nahoru. PS: Ani nevím proč, ale doporučuji jako dvojprojekci společně seSvětem podle Prota.