Experimenter (2015)

Film mě dokázal ze začátku zaujmout, ale postupně se můj zájem ztrácel. Bylo to zajímavé, neříkám, ale celé takové pomalé, víceméně se jenom bavili o tom jeho kontroverzním experimentu a člověk musel číst trochu mezi řádky. Na druhou stranu zajímavá technická stránka, kdy film působil jako dokument. Neurazí, nenadchne.Hodnocení: 5,5/10

Viděno podruhé kvůli mé velice uctívané Winoně Ryder. Noni si prý raději vybírá vedlejší role, i když tady mi přišlo, že byla skoro v každé scéně. Experimenter je velmi neobvyklý/zvláštní film a ty já miluju, protože jsem též takový. Jednou je to biografie sociálního psychologa Stanleyho Milgrama, podruhé zase dokumentuje samotné experimenty o poslušnosti, o kterých jsem předtím ještě neslyšel a opravdu mě zaujaly. Já bych na tom testu v roli učitele došel bez váhání až na konec stupnice bez problému, to přiznává můj skrytý misantrop. Hlavní představitel Milgrama byl sympatický a líbilo se mi, jak sem tam koukal přímo do objektivu. To hned upoutá mou pozornost. Za zmínku stojí i další menší sociální pokusy na lidech. Třeba ten výtah, dopisy, délka čar či to tupé zírání na oblohu. To jsem se fakt zasmál. Autoritou jinak striktně pohrdám, snažím se jí vyhýbat. Nerad jí podléhám. Jsem radši sám a nechci nikoho poslouchat. Poslouchám jen hlas svého srdce a rozumu. Jsem introvertní individualista, jedinec mimo destruktivní kolektiv a vymezující se proti většinové společnosti. "Nenarodil jsem se, abych zapadnul, ale abych vyniknul." Závěrem z experimentů o poslušnosti je jasné, že v každém z nás dřímá skrytý psychopat bez empatie. Stačí k tomu jen nějaká autorita, aby se probudil na povel.

Jakkoli uznávám vědecký přínos Milgramova základního výzkumu, nepovažuji jej za neetický a soudím, že bylo vhodné odkrýt psychologický mechanismus popsaného jevu, při hodnocení filmu tyto subjektivní názory nemohu zohlednit: Úvodní dokumentární scény jsou sice skvěle podány a nesou svou nezanedbatelnou kontroverznost, leč ostatek scénáře neví, kam se dále ubírat. Vypomáhá si proto ozvláštňujícími formálními postupy, jež jsou ale v rámci celku zcela nefunkční. Závěr s "Kirkem" a ostatními nesouvisejícími epizodami se potom naprosto roztříštil a netvoří dohromady ani scénáristickou paralelu, ani přijatelné završení životopisného snímku.

Velice zajímavé téma a velice nepříjemná zjištění o lidské povaze. Snad jen forma mi tak úplně nesedla, film působí až příliš jako naučný dokument. Vtipné je, že zrovna dnes jsem narazila na článek nazvaný "Dvě třetiny lidí mají sklon k poslušnosti a vedou nás charismatičtí psychopati, říká známý psychiatr."

Z téhle podívané zamrazí. Nechce se věřit, ale po bližším ohledání formou dodatečného slídění jsem došla k smutnému zjištění, že snad je to fakt pravda. Ne že by si člověk dělal o zlé půlce (?) v nás iluze. Podle Experimentera jsme hlavně manipulovatelné ovce, tupé ovce na povel schopné všeho, no mrkněte na to.