Elser (2015)

Ve 2. světové válce proběhlo několik atentátů na různé cíle, ale nejčastěji na Hitlera. Většina atentátů v této válce ovšem byla neúspěšná (podařil se ten na jiného vysoce postaveného nacistu Heydricha skrze operaci antropoid - několikrát kvalitně zfilmováno). Tím nejznámějším co nevyšel byla operace Valkýra, která byla velkolepě filmově zpracována a jsem rád, že došlo i ke zpracování i méně známého pokusu osamoceného a nenápadného bojovníka Elsera, který doslova šokoval i samotné nacisty - jeho dovednostmi a pozadím celé této operace. Tento příběh jsem popravdě dost detailně znal ze série dokumentů (ty obvykle přinesou fakta tou nejzajimavější formou) věnujících se slavným atentátům 2. světové války a tehdy mě velmi zaujal - stačilo pár minut a tok dějin by se zcela změnil. Bylo mi jasné, že tuto tématiku zpracovat poutavě na klasických cca 100 minut nebude jednoduché a taky se tak bohužel nakonec spíše nestalo. Samotná příprava atentátu a následné vyšetřování nacistů byly natočeny docela poutavě, ale různé flashbacky z minulosti až tak zajímavé nebyly. Čest památce Elsera, který se snažil zastavit jednoho z největších zločinců minulého století předtím, než zatáhl celý svět do další světové války, která přinesla smrt asi 55 milionů lidí - 6/10.

Známý německý režisér Oliver Hirschbiegel natočil zdařilou poctu mimořádně statečnému muži se silným morálním cítěním, jemuž chyběl jen malý krůček k tomu, aby podstatným způsobem ovlivnil chod světových dějin. Odvážný není ten, kdo se ničeho nebojí. Je jím ten, kdo se i přes svůj strach odhodlá k činu. A přesně takovým člověkem truhlář a hodinář Johann Georg Elser byl. (80%)

Hirschbiegel vyšel z bunkru do stínu, aby vykreslil pohnutky jednoho z mnoha atentátníků, co i přes svou snahu nechali Hitlera zrealizovat poučku: „jestli chceš mít něco udělané správně, udělej si to sám“. Čin pacifistického vlka samotáře, který dlouho vykazoval znaky spiknutí, tady není nosným motivem. Spíše lidská deziluze z dění kolem sebe a probublávající odvaha jedince, něco s tím udělat. Spousta lidí si mohlo ušetřit nervy, starosti, život, kdyby starej Álojs při náhlém pnutí v létě 1888 poslal pár pohyby rukou tuhle vadnou šarží na cíp kuchyňského ubrusu. Máme ale jistotu, že by místo něj nebyl někdo podobného smýšlení, co by i třeba udělal méně chyb vedoucích k porážce? Možná to tak mělo všechno být. I včetně bomby, na kterou cíl třináct minut nepočkal..

Jedním z důvodů, proč věřím na sílu vyšší moci, na osud apod. je právě Adolf Hitler. Nevím, zda se mu vůbec nějaká historická postava vyrovná v počtu atentátů, které na něj byly spáchány a všechny neúspěšné. Je to skoro až neuvěřitelné, ale tak to asi mělo být, byť je to smutné, protože možná mohly přežít miliony lidí. Anebo taky ne. Po Hitlerovi by naopak nastoupil jiný, mnohem logičtější a méně chamtivý velitel a Německo by třeba v Evropě zabralo řadu států a s tím zůstalo uspokojeno. Na kdyby se nehraje a tak to mělo asi být tak, že nacistický vůdce měl sledovat úpadek Třetí říše, aby si svůj kalich hořkosti vychutnal. Tomu všemu už jen chybělo, aby stál u soudu. Elser byl velmi odhodlaný a odvážný člověk, protože musel tušit, že pakliže atentát nevyjde a on bude vypátrán, čekají ho velmi bolestivé chvíle, což se také potvrdilo. Celý film vlastně není žádným velkofilmem, přesto však vcelku vhodně popisuje, co Georga k činu vedlo a jak to provedl. A všechny následné peripetie. Německá preciznost se projevuje i zde. Kvalitní kulisy, kostýmy či dekorace a samozřejmě žádná zbytečná omáčka. To je stručná charakteristika tohoto filmu.

Důraz na věcnost a přesnost před ideologizující jednosměrností je příznačný pro válečnou - v tom i německou - dramatickou a literární tvorbu zhruba od druhé poloviny osmdesátých let minulého století. Fakt, že Georg Elser má v Mnichově své náměstí a je součástí anatifašistických německých tradic mluví za vše. Film sám je syntézou poetiky současného hracího filmu i - téměř jistě - dokumentární precíznosti, mluví za vše. A určitě nejen k německému divákovi.