Džungle Placht (2024)

Tak von mu to tam skoro celé vymaluje svými nádhernými obrazy , pravda , že víceméně spíš psychedelickými , ale živými a za mě opravdu úžasnými. A ten pičus s prominutím si vzpomene , když už to má skoro hotové , že tam vlastně chtěl něco úplně jiného . Tak to je za mě ukázka klasického snobského z...da , kterému měl minimálně nachcat na hlavu . To sem se zas rozčílil.

Plachta jsem kdysi zaznamenal skrz dokument malíř džungle (1999) a vyšel mi z toho jako zatrpklý, zmatený pozér co v evropě těží ze svého exotického příběhu a v džungli, jako správný nadřazený evropan, nadává na dementní domorodce. Proto je pro mě tenhle dokument vlastně překvapením. Jednak jde o formálně velmi kvalitně strukturovanou a odvyprávěnou záležitost... druhak, je znát, že Placht za to čtvrt století nějak vyspěl, smířil se s tím, že se svět neřídí podle jeho romantických představ a přestože si pořád dokáže zamudrovat jak starej dědek, je v tom větší lehkost (zrozena z  rezignace). Ty obrazy pořád nejsou něco co bych potřeboval obdivovat, ale jako portrét vrstevnaté osobnosti to prostě funguje. Zvlášť jsem ocenil konflikt okolo zámecké fresky.(17.09.2025)

Volné pokračování o čtvrt století staršího dokumentu o malíři Otto Plachtovi. To je rozhodně zajímavý člověk s vlastním pohledem na svět. Dokument spíš přináší jeho myšlenky než tvoření obrazů. Ale velkolepé fresky v Týnci mi bylo líto více, než jejímu autorovi.(19.09.2025)

Konečně nějaký dokument s hlubšími úvahami. Nevyřčeně se vnáší, že člověk je invazivní druh a generaci Alfa předá planetu zhuntovanou a rozkradenou.(15.09.2025)

Otto Placht je vskutku zajímavý člověk vhodný dokumentárního díla. Tato 90 minutová sonda nám tak nabízí letmý ponor do Plachtových myšlenkových procesů v životě i při tvoření obrazů, a zprostředkovává tak působivou podívanou, kterou jsem s chutí sledoval.(17.11.2024)