Dvojitý čas (2009)

Být spokojený znamená v případě Dvojitého času naladit se na správný žánr. Mnohem víc než jako thriller funguje jako milostný příběh a psychologické drama, kde jeden z aktérů řeší dilema mezi citem a rozumem, kdežto ten druhý výběr ze dvou partnerů, kteří jsou náhle k mání. Celkový dojem: 70 %. Zdaleka ne vždy dokáže racionální rozbor situace zvítězit nad lidskou vášní a sentimentem. Čtvrtou hvězdičku přidávám za zajímavou a neokoukanou Kseniji Rappaport.

Film není dlouhý, a přesto mi připadal nekonečný. Asi nejsem vhodný typ pro tento druh narace. --- Možná se pletu, rozhodně nejsem divák s autoritativním přehledem, ale zdá se mi, že se zde poslední dobou prosazuje určitá tendence. Film rezignuje na silný příběh a vyplňuje čas odváděním pozornosti k něčemu, co má k hlavní lince přinejlepším mlhavý vztah. Uvážíme-li, že v tomto případě hlavní hrdinka od počátku přesně věděla co dělá, její komatické vize nemají žádný jiný účel než mást diváka a oddalovat rozuzlení. Kdyby se jí v komatu zdálo o rozmazávání hoven, na příběh by to mělo úplně stejný, totiž nulový, vliv. --- Podobný dojem jsem měl před pár dny z filmu El secreto de sus ojos, a rovnou do odpadu jsem před časem hodil Eternal Sunshine of the Spotless Mind. Cítím se takovými filmy podvedený.

Lehce předvídatelný, ale líbilo se mi, jak film nabízel určité možnosti výběru, a hned poté je zase divákovi hezky vzal. Zklamal mě ten zvrat, který se tvářil důležitě, ale v konečné fázi vlastně šlo jen o kopií již dané pravdy, jen v jiném lehčím podání. Škoda, mohlo se ze zajímavého snímku vytvořit něco chytlavějšího a důmyslnějšího.

I přes drobné, či méně věrohodné dějové eskapády na mě tenhle film udělal veskrze pozitivní dojem. Určitě za to může, ústřední, moc sympatická dvojice, velmi zajímavý námět, který si, podobně jako například ve Vedlejších efektech hraje na něco, co nakonec vůbec není a také téma dvojího času, které pochopíte hlavně až v druhé polovině. Já osobně, jsem se celkem solidně pobavil, nad tímhle ne moc známým kouskem, který jen tak malinko klame tělem. Snad, aby se neřeklo.

Mysteriózno-romantický drama-krimi-thriller? Už len tá žánrová rozmanitosť ma celkom lákala, okrem toho aj zaujímavý názov a popis k filmu. O to väčšie bolo pre mňa konečné sklamanie. Celý film je rozdelený akoby na tri rovnocenné časti: 1.) romantická dráma, 2.) mysteriózny thriller, 3.) krimi dráma. Ani jedna z tých troch fáz nebola nejaká obzvlášť skvelá, hoci pri tej mysterióznej som očakával, že ten film naberá riadnu dramatizáciu. Ale kdeže, posledná tretina už priniesla len v podstate viacmenej očakávané rozuzlenie, ktoré bolo naznačené už aj v mysterióznej fáze. Škoda toho, lebo v strednej fáze to vyzeralo dosť potenciálne...