Dvacet tisíc mil pod mořem (1980)

Totální průser.1)  Neskutečně nudné a mimořádně nezajímavé přepsání Vernovy knihy se setkává s celkem pozitivním diváckým ohlasem. Ptám se proč a odpověď nenacházím._____
2)  Silně mě překvapil nenápaditý scénář i televizně-inscenační provedení, což myslím v tom nejhorším možném slova smyslu._____
3)  Výstižně to komentujeBrokenLizard***:Udělat sci-fi jako lowcost studiovku je odvážné, ale nesmyslné. Natočit Verneovku jako konverzační drama je nuda.Ovšem proč tomu pak dává tři hvězdičky, nechápu.

Na tomhle díle zase jednou vidíme, jak se tvůrci v dobách minulých nebáli i osvědčených titulů byť v televizní podobě. Dvacet tisíc mil pod mořem sci-fi, ale dnes se tvůrci zacyklili v kriminálkách, pochybných komediích a sociálních dramatech. Pravda je, že televizní film, byť herecky opravdu skvělý, má své mouchy. Zvláště zpodobnění moře je doslova strašné. Zatímco v hlubinách oceánu je tma, zde vidíme, jako by se hlavní hrdinové pohybovali ve skafandru na Marsu. Nemluvě o nepoměru velikosti medúz a člověka. Hodně mě překvapilo jméno scénáristy, kterým je Radek John. Jinak mě ale těší se dívat na staré osvědčené tituly v rukou našich dřívějších umělců, kteří se nebáli adaptovat žánrově rozličné filmy. To mi dnes šíleně chybí.

Fajn studiovka, kterou dělá hlavně kvalitní casting. Nicméně je tu velmi cítit malý budget. Téměř chybějící, nebo strašné efekty jsou bohužel kompenzovány někdy hodně protahovanými scénami, u kterých se začnete pekelně nudit. Udělat sci-fi jako lowcost studiovku je odvážné, ale nesmyslné. Natočit Verneovku jako konverzační drama je nuda.

Francúzsky spisovateľ Jules Gabriel Verne bol priekopníkom v oblasti vedecko-fantastickej literatúry. Počas svojej plodnej kariéry napísal viac ako šesťdesiat titulov. Román "Dvadsať tisíc míľ pod morom" (Vingt mille lieues sous les mers) vyšiel v roku 1871 ako jeho v poradí ôsma kniha. No a práve ňou sa nechal v roku 1980 inšpirovať český režisér Pavel Kraus, ktorý natočil jej filmovú adaptáciu. Na základe scenára Radka Johna ju spracoval do formy komorného, konverzačného, televízneho snímku. Román som nečítal, takže film nemôžem porovnávať s jeho literárnou predlohou. Dej mi však nie je neznámi, zhruba som vedel, čo mám čakať. Avšak vďaka veľmi nízkemu rozpočtu to na mňa pôsobilo ani nie ako film, ale skôr ako rozhlasová inscenácia. **

Kdo by neznal  příběh kapitána Nema a jeho Nautilu. Já ho pak ještě mohutně rozvinul díky knihám J. M. Trosky, který srdnatě a skvěle navázal tam, kde J. Verne skončil. O film jsem zavadil náhodou a byla to jen slavná herecká jména, díky kterým jsem na něj koukal. Jako malý jsem dostával od babičky dramatizace na LP deskách. Daly se sehnat na Národní v Domě dětské knihy - Albatrosu. A odtamtud jsem také jednou dostal k něčemu dvojelpíčko 20 000 mil pod mořem. V té době už jsem samozřejmě měl knihu přečtenou i jsem viděl Zemanův dodnes geniální skvost.  Ale mluvené slovo mne tehdy moc bavilo a tahle dvojdeska supralong obzvláště! Asi si říkáte, proč to tu ten Big Bear píše. Inu proto, že mne velice zaujal text dialogů v tomto filmu. Leckde se totiž téměř kryl s deskou. Já si tu desku pamatuji dodnes. Buď tedy tvůrci jeli podle nějaké stejné knižní verze, nebo tehdy někdo někoho později inspiroval. Co se týče zpracování, tak dnes působí až úsměvně. Já tehdy TV incenace moc nemusel. Působily na mne strašně kulisově, studiově a i z hlediska triků to byla často hrůza. Ale musím říci, že dnes naopak člověk musí svým způsobem ocenit tu za prvé odvahu točit takovouto slavnou předlohu a pak i způsob jakým se s tím tvůrci popasovali. Ono točit nějakou pohádku v kulisách zámku je něco jiného než ponorka pod hladinou, případně výstupy na mořské dno! A to nemluvím o krajinách věčného ledu plných ker z nalámaného polystirenu! :-). Takže tam, kde bych dříve ubíral nakonec dnes paradoxně přidávám. Uživatel Sportovec má naprostou pravdu v tom, že oč chudší byly interiéry Nautilu o to více v nich zářilo herectví a zejména brilantní řeč hlavních hrdinů. Já pana Adamíru už od našeho prvotního filmového setkání zbožňuji i jeho hlas, takže kdo ho má rád, teohle je pro něj nutnost. Role Nema mu moc slušela. Slušně hráli i Pleskot s Jandákem, anorektickému Schmitzerovi jsem tedy roli harpunáře Ned Landa moc nevěřil :-). Trochu směšná byla ta indština se kterou se posádka Nautilu mezi sebou bavila. Ale jinak na svoji dobu hodně zajímavá záležitost plná i skvělých Verneových myšlenek. Například - co kdyby takováto technologie padla do rukou země, která by ji chtěla užít k válčení? S přihlédnutím k faktu, že román byl psán dávno před spuštěním první ponorky a že dnes jaderné ponorky mají schopnost zničit nejeden kontinent, z těch prorockých slov pana Vernea až mrazí. Dávám za tři perly. * * *