Dvacátý devátý (1974)

Ak by sme riešili bežné kvality filmu ako scenár, myšlienka a podobne, tak sú tie dve* asi veľa, ale z filmárskeho hľadiska, mi to neprišlo až také strašné. Niektoré zábery kompozične pekné, a herci za mňa v pohode. Plus som sa nijak zvlášť nenudil, čo ma prekvapilo. Ale druhý raz už radšej nie, to radšej pôjdem vysávať, alebo robiť niečo aspoň trochu užitočné :-)

Stalinovu cenu by měl dostat soudruh Kachlík za tuto ilustraci oficiálního výkladu dějin KSČ. Ne, že by se podobná témata nezpracovávala i po roce 1989, my jsme vždycky uměli správně otočit kormidlo, ale tohle je jeden z vrcholů. I ta symbolika té prostitutky pod lucernou, ke které jde zradivší spisovatel, joj, srdce jásá. Nejhorší je, že Kachlík technicky a režijně pořád něco uměl, to nebyl totální neumětel jako jiní, míním zejména Vojtěcha Trapla. Tomu prý odmítaly hrát v jeho filmech i dřevěné loutky. 
.

Dlouho jsem přemýšlel, jestli nedat hvězdičku aspoň za Adolfa Filipa, který docela obstojně hraje Zápotockého, ale vždycky když už jsem si řekl, že to kvůli němu dám, vzpomněl jsem si na velkolepý závěr s Gottwaldovým slavným proslovem o kroucení krků a hned jsem tenhle nápad zavrhl. Je to přesně takové, jak to vypadá - normalizační hnus o hrdinství Klémy Gottwalda, který trvá dvě hodiny a je naplněný otravným politickým překřikováním, očekávatelnou černobílostí a jednostranností, dalším návalem politického překřikováním a takhle furt dokola až do samého konce. Miroslav Zounar hraje Gottwalda takovým způsobem, že vyhrkne tři slova a pak mu stejný čas trvá, než si vzpomene na další; což jsem původně bral jako intonaci jeho mluvy, ale docela rychle mi došlo, že je to jen neumětelství. Natočené je to neskutečně líně, ale takovým způsobem, že jsem to snad ještě neviděl. Místo více záběrů u emočně silnější scény je často záběr jeden a k tomu všemu ještě s idiotsky umístěnou kamerou, takže z toho člověk nejenže nic nemůže mít, ale taky se místy ani nedá chápat, co se vůbec děje. Jen představitel Zápotockého a počáteční pseudo-neutralita postavy za něco stojí, ale jinak je to mizérie scénáristicky i filmařsky a opravdu těžko se mi zde hledají klady. A doufal jsem, že se aspoň párkrát zasměju jako u každé takové agitky, ale tady ani nebylo čemu. Odpady sice dávám běžně filmům, které mě neskutečně naštvou, což sice není příklad Dvacátého devátého (je to hrozný film, ale nemůžu říct, že by mě až tak naštval), ale zároveň je to film tak otřesný, že v něm prakticky neexistují klady a tím pádem jiné hodnocení stejně není možné. Jinak za výsledek (a vůbec vznik) činím hlavně řádného soudruha Tomana, jehož dramaturgií se zde podělalo vše co šlo, ale ne Kachlíka. Mám od něj už delší dobu v plánu Třiatřicet stříbrných křepelek a Dvacátý devátý mě dostatečně namontovalo k tomu, abych se na to konečně podíval a Kachlíkovi v mých očích zachránil čest. Fakt doufám, že ta naprostá filmařská neschopnost není jeho vina. Vždyť i Trapl své řemeslo chápal víc, než styl, s jakým přichází tenhle hnůj... odpad!

"Kdo chce komunismus, tož musí být pro revoluční ale jednotnou stranu bez všelijaké tý oportunistický pakáže."  Poslouchat všechny ty plamenné "Klémovy" projevy (včetně toho závěrečného z parlamentu, kde zazní "slavná" slova o tom, že se "učí od sovětský soudruhů učit jak Vám zakroutit krkem") se dalo jen s největším sebezapřením. S ohledem na datum vzniku tohoto normalizačního filmu, se nelze ani moc divit, že popis  "převratného" V. sjezdu KSČ, na němž zvítězila radikální bolševická linie Klementa Gottwalda, je od historické pravdy vzdálen nejmíň o "parník". Snad jediné, co mě trošku zaujalo, bylo vykreslení postavy Antonína Zápotockého (bodný Adolf Filip), zejména pokud jde o jeho vztah ke Gottwaldovi. Že se nakonec Zápotocký přidal na tu "jedinou správnou stranu", to mě moc nepřekvapilo, ale že ze začátku dost o něm pochyboval, to už jo. A z toho, co jsem si mohl o tomto přečíst, se zdá, že aspoň v tomto mluví film pravdu

NIKDY!!! Z rudých propagandistických filmů je mi blbě. A je fuk, jak to je natočené. Prostě odporná komunistická ropaganda bude vždycky odpad! Ať je to Gottwald, Rudá záře, Major Zeman nebo třeba tohle. Tfuj!!! Tohle je ovšem ke všemu natočený absolutně amatérsky až trapně. Tomuhle nedat odpad může jen někdo, kdo je odpad sám.