Drama na lovu (1978)

Hudba přenádherná, příběh slušný. Krásný sovětský film.!

Drama na lovuje ruským valčíkem života. Čechovova předloha získala choreograficky estetizovaný výraz s folkloristickými tendencemi skladatele Jevgenije Dogy. Pach tragédie se nejvznešeněji vznáší nad urozenějším stavem. Vlastně jde především o pocit naplněnosti, niterný, intimní, existenční, též existenciální. V intimitě soukromí hledáme nejvlastnější uspokojení a v hmotném pohodlí exkluzivní potvrzení naší existence. Vidina pohodlnějšího způsobu života, která je také spojena s proniknutím do vyššího stavu, dokáže využít těch nejzásadnějších smyslově-tělesných zbraní. Láska, jak se jeví, je na jedné straně synonymem touhy chtíče, na té druhé zas prostředkem k pohodlnější existenci. A ve chvíli, kdy se vícero "lásek" střetne ve valčíku širokoprsého ruského bytí, odkrývá se existence ve své hloubce. Přehlušit samotu uvnitř nás, k tomu nám slouží "láska". Hrdinkou melodramatu je Olga Nikolajevna Skvorcova (Galina Běljajeva), mladičká dcerka hajného, jež v mužích vzbuzuje ty prudké vášně. Průvodcem příběhu je Sergej Petrovič Kamyšev (Oleg Jankovskij), soudní vyšetřovatel v tom okouzlení "láskou". Z dalších rolí: lačně poživačný hrabě Alexej Jurjevič Karnejev (Kirill Lavrov), jeho správce venkovského panství, jenž se chce zbavit svého vdovství, Pjotr Jegorovič Urbenin (Leonid Markov), švagr hraběte se stálým apetitem Polychronij Arkadijevič Kalidis (Grigore Grigoriu), či ten ubohý Olžin otec (Vasil Simčič).Drama na lovuje příjemně estetizovanou podívanou klasické ruské literatury, která se dokázala působivě prodrat k existenciální vrstvě bytí. Forma má vlastní nadání k poetickému pohybu, požívání rozkoší tak má jisté satirizující sklony. Láska projevující se smyslově a tělesně a promítající se do duše.(23.05.2025)

Samzřejmě, Čechova není nikdy dost. Avšak nesmí ho být příliš mnoho! Moje milé a něžné zviřátko (podle povídky Drama na lovu) bylo přestylizované až hanba. Sama povídka není nic moc. "Vylepšením" se tu nevyhnulo vůbec nic; od děje, přes dialogy, postavy, sochy, hudbu, herecké pojetí. Prostě jsem tu nenašel nic ryzího, snad jen romantiku upadající v dekadenci.(13.08.2024)

Zhlédnuto v původním ruském znění s anglickými titulky, bez obeznámenosti s Čechovovou předlohou. Ačkoli mě tento film bohužel příliš neoslovil, asi se mu jen těžko dá něco vytknout. Natočeno je to vcelku bravurně, herci jsou více než obstojní (velmi se mi líbila především ta ruská krasotinka v hlavní roli) a hudba Jevgenije Dogy je vážně NÁDHERNÁ! Srdíčko rusofilně naladného diváka jako jsem já tak při sledování vcelku zaplesá, přesto přese všechno mě ten film ale zas tak moc nedostal, na to mi až moc připomínal třeba Moskalykovu BABIČKU nebo Jirešovu VALÉRII A TÝDEN DIVŮ (obě adaptace, ač jistě výborné, spojuje krom vzniku v 70. letech dle mého soudu s tímto ruským počinem i jistá topornost, kterou na mě působí; topornost ve smyslu pietní úcty, s níž ostřílení režijní bardi sáhli po osvědčené literární klasice a velice civilně ji filmově zadaptovali, nejvyšších met filmového umění ale nedosáhli - na to se předlohou nechali až moc svázat). Za mě 4 hvězdy, především pro technické kvality filmu a punc příjemného ruského retra. UPDATE 16. 11. 2015 Na druhé zhlédnutí mě ten film bavil ještě méně než prve. V mezičase od prvního zhlédnutí jsem si přečetl stejnojmennou Čechovovu knihu a s lítostí zjistil, že se z ní hodně věcí ve fimu vytratilo, i když jako adaptace to nakonec není tak špatné. Co je ale podstatné, je skutečnost, že pustíte-li si jako já tento film bezprostředně poté, co jste zhlédli Loteanův předchozí filmCikáni jdou do nebe, nemůžte se ubránit dojmu, že se jedná tak trochu o nastavovanou látku, která kvalit svého "předchůdce" nedosáhla. Jako by se člověk nemohl zbavit pocitu, že hlavním impulzem pro vznik tohoto filmu bylo vytěžení toho samého, co stálo za kvalitami Cikánů - oba filmy se odehrávají v podobné době, oba jsou filmovými adaptacemi ruských klasiků, v obou vystupují zpívající cikáni, k oběma složil nádhernou hudbu Jevgenij Doga (vrcholem filmu je pravděpodobně slavná scéna swaltzem) a vyskytuje se zde dokonce několik stejných herců i motivů (v první řadě láska a smrt). V českých podmínkách mi podobnou dvojici připomínají Vláčilovy filmy Marketa Lazarová a Údolí včel, z nichž ten druhý vyloženě vzniknul proto, aby se využily zbylé dekorace, rekvizity a kostýmy po Markétě Lazarové. Podobnost Dramatu na lovu s Cikány je i v estetizované kameře, krásné výpravě a úchvatných kostýmech, ale přes to všechno, Cikáni mě prostě za srdce chytili víc. I přes to jsem rád, že jsem měl možnost tento film vidět - už pro úchvatný zjev tehdy 17 leté Galiny Běljajevy v roli Olgy ten film za pozornost stojí - není roztomilejší filmové Rusandy.(12.01.2014)

Drama na lovu je příkladem literární adaptace, ke které jsem si nenašla vřelý vztah. Jedním z důvodů je pár Světlana Toma a Grigore Grigoriu, kterým režisér nedal žádný důstojný herecký prostor, pouze těžil z jejich tehdy známých jmen: film šel do kin tři roky po uvedení veleúspěšné muzikálové balady Cikáni jdou do nebe,
kterou natočil právě s nimi a propagace filmu na to spoléhala. Jakkoliv se k tomu svou přirozenou muzikálností nabízejí, trestuhodně nevyužil ani cikánské hudebníky: jsou zde jen atraktivní dekorací k zesílení zámecké dekadence. Kýčovitá barevnost a teatrálnost, která předchozí dílo prodchnula mimořádnou poetikou, zde je silně za hranou, a dýchá na mne paradoxně prázdnotou...škoda. Oleg Jankovskij pak není pro mne dostatečně přesvědčivý pro postavu muže, kterého by Olga (tehdy sedmnáctiletá představitelka hlavní role, baletka Galina Běljajeva, se za čas stala režisérovou ženou) tolik milovala, naopak za pozornost stojí ztvárnění starého Urbenina Leonidem Markovem. 70%(20.05.2008)