Django střílí první (1966)

Mě osobně to sedlo víc než další filmy spojené se jménem Django a že jich bylo natočeno dost. Jinak celkem průměrný western povýšil nad hranici průměru ten bezvadný konec. Vlastně dá se říct konce dva. Jednak jak ženská rafinovanost zvítězí nad mužským pragmatismem, no a pak úplný závěr, kdy se celý film vrátí vlastně na jeho začátek. Za mě 4 hvězdičky.

Jeden z prvních djangovských "klonů", natočený ještě ve stejném roce jako originál a jeho první pokračování. Nera zde nahradil mně dosud neznámý herec, který mi více než Nera, Gemmu nebo Eastwooda připomínal Chrise Hemswortha. Ale jako relativně neznámá tvář tomuto filmu možná pomohla. S Nerem nebo Hillem bych k výsledku nejspíš tak shovívavý nebyl. Z dosud nepoznaných herců mě zaujal i strohý Alberto Lupo a obě ženské představitelky, z těch známých se zde objevili Nando Gazzolo (nedávno viděný Balík dolarů), a častí "záporáci" Guido Lollobrigida (Muž, pýcha a pomsta, Ať žije Django, Provaz a kolt, Rudé slunce) a Riccardo Pizzuti (kterému skoro v každém svém filmu dávali do řepy Spencer s Hillem). Hudba trochu kopíruje Morriconeho práskání bičem z Pro hrst dolarů. Vzhledem k tomu, že jsem Django střílí první viděl bezprostředně po Guillerminově Mrtvém nebo živém, líbil se mi De Martinův snímek o třídu víc. Nepochopil jsem jen zcela samoúčelnou hromadnou bitku v saloonu (á la Limonádový Joe), naopak se mi líbilo závěrečné rozuzlení s ukradenými penězi. Výsledek: objektivně nějakých 65-70 %, ale něco ještě přihodím za kameru a známé herce a zaokrouhlím nahoru. Každopádně díky České televizi za jeho uvedení, do té doby u nás tento film moc známý nebyl.

Přesně ten typ spagetti westernu, na kterém by bylo všechno dobře, kdyby v hlavní roli nebyl ten holandskej pásek, kterýmu asi nikdo neřekl jak má hrát, ale Terence Hill. A po boku by mu někde stál Bud Spencer, který by mu hurónsky radil, co jak má dělat. Takhle jak se na scéně objevil Glenn Saxson, tak to byl trapas na druhou. Zbytek ale byla čirá zábava, která si držela dekórum doby.

Príjemný western so sympatickým hlavným hrdinom. Glenn Garvin alias Django nie je žiadny drsný ostrieľaný pištoľník no napriek tomu tasí veľmi rýchlo a napriek určitej mladíckej naivite sa mu darí prežiť so šarmom Limonádového Joa. Príbeh má originálnu zápletku, ktorá vedie cez klasický konflikt s miestnym kápom de tutti kápi k originálnej vtipnej pointe navracajúcej príbeh k jeho začiatku. Produkcia je dobrá a napriek tomu, že dej je miestami odľahčený, neskĺzne do komédie. Na druhej strane dokáže vytvoriť napätú atmosféru keď je treba. Hudba síce nie je od Morriconeho ale Bruno Nicolai odviedol tiež dobrú prácu. Glenn Saxson síce nebol skúsený bard, ale svoj podiel práce zvládol rovnako dobre ako ostatní herci. Riccardo Pizzuti si tu nacvičil to čo neskôr zúročil v komédiách Terrenca Hilla a Buda Spencera.

Suverenne najlepsi film rezisera Alberta De Martina, spolu s Il Consigliori, co som uz tiez videl. Martino je reziser nepravom v polozabudnuti, tuna prakticky neznamy, a to patri do vseobecneho rozhladu.Taky taliansky Umberto Lenzi ma podstatne vacsiu a rozsiahlejsiu filmografiu, kde ma kultove poliziotteschi, ale aj vyslovene planoby. Glen Saxson /Kriminal 1966, Hvezdy velkeho vozu/ je u mna na tej istej urovni co Giuliano Gemma /Gemmu som nikdy nemusel, rovnako aj Saxsona/. Fajna bola Erica Blanc /Ja jsem tygr ty jsi tygr on je tygr, Tony Arzenta/ , videl som aj Riccarda Pizuttiho /Suda a Licha, Dva Vytecnici, Dva machri mezi nebem a peklem/. Kazdopadne vzniknute uz vo westernovej inflacii 60. rokov, kedy mali velke legendy problem /VychodnyLes, John Wayne atd atd/. Tento film je najlepsim reziserskym pocinom, da sa povedat, ze nie je docenovany. Gemma si natacanie uziva, pre mnoho ludi to bol sympaticky herec na sposob Delona, a vidim, ze Gemma bol i chlap na mieste. Ci vedel/nevedel hrat, to uz neviem, kazdopadne film kvalitny. Kvalitny, hoci v 60s uz bezala westernova inflacia a tocili sa stovky westernov- najvacsim klise bola kradez koni. 84 %