Děti nosí Santa Claus (1999)

„Dobře to chápu, ta žena, ke které jdeme slavit Vánoce, má tři vlastní děti s třemi různými muži? A teď bydlí se čtvrtým... a všichni tam dneska půjdem?“To jsem na začátku čuměl, jaká to ideální, uvolněná a poklidná sešlost manželů, manželek, dětí a bývalých partnerů pohromadě a ještě tolik pochvalující si hlavní přelétavou hrdinku, která si přeci začala s každým novým mužským poctivě až po rozchodu... A samozřejmě to tak poklidně dlouho nevydrželo a v již tak pestrém vztahovém propletenci začaly vyplouvat na povrch nové pochybnosti, podezření, žárlivost a různé tajné kostlivce ze skříně... Švédští tvůrci bývali v některých provokativních tématech často o krok napřed a tady ještě koncem 90. let stvořili a natočili hořce pikantní vánoční komedii provázenou absurdním humorem a odhalováním milostných poměrů téměř ve všech možných kombinacích z přítomné sestavy. Neměl jsem moc velká očekávání, ale nakonec mě film od počátku zaujal a rychle utekl. Z dnes již tolik populárních konverzačních tragikomedií z prostředí rodinných a jiných sešlostí, které jsem posledně viděl (Bůh masakručiSierranevada) bych tuto řadil k těm (nej)zábavnějším a na svou dobu i dost originálním. Překvapivě zdařilý mi přišel i český dabing.[75%]

Ona už ta myšlenka, že si ženská na Vánoce k sobě domů pozve všechny svoje bejvalý s jejich novejma rodinama (a že oni na Štědrej večer nemaj nic lepšího na práci, než opravdu přijet), je stejně vystřelená jako děsivá. Ale že z toho pak vznikla směs, ve který každej přítomnej chlap někdy předtim vojel dvě až tři další partnerky teď už někoho po levici nebo po pravici, a že se o tomhle vzájemnym prosouložování všichni vesele bavěj před svejma dětma, to už je další level - rád bych věřil, že film o takovejchhle hovádkách opravdu bude komedie, ale ono to nakonec je vtipný asi tak jako pomalý prořezávání si zápěstí: Občas jsem se samozřejmě zasmál, ale nakonec mě spíš mrazilo z toho, jak moc je v tomhle filmu všechno špatně - nemyšleno zpracováním nebo herecky, ale všim ostatnim. Nejenže jsou (skoro) všechni naprosto necharismatický typy, oni se ale ještě k tomu jako debilové i chovaj, jednaj se sobeckejma motivama, vyjebávaj se svejma dětma a spousta dalších hřejivě rodinnejch věcí. To by všechno mohlo bejt i docela vtipný, kdyby to ale bylo vtipný - Tomten je spíš ten seversky vlídnej humor typu "hahaha a vystřelení si mozku z hlavy" - přestože to zábava vlastně je a ten film se mi celkem líbil, tak hezkýho na něm neni vlastně vůbec nic (třešničkou na dortu a důkazem tohodle budiž ta sousední rodinka s adoptovanou Vietnamkou, která nakonec, ač ve všem vlastně nevinně, se z toho všeho štěstí a lásky nakonec odstěhovala pryč). Nakonec tak morálně i charakterně nejzdravější postavy jsou ty, co ve filmu dostaly prostor nejmenší, jen na pár replik - všechno a všechny hejtující adoslescentka t.č. natruc chodící s Arabem, a ta kozatá personalistka, která ve filmu jako jediná byla schopná prezentovat nezvrácený hodnoty:Jak se můžete takhle bavit? Buď se dětem posmíváte, nebo je přezíráte. -A kolikpak dětí máš ty? -Žádný! Ale taky jsem byla jednou dítě! Jako dospělí myslíte jen na sebe a vyměňujete si partnery jak spodní prádlo."Jako tip na netradiční Vánoční konverzačku je to ale rozhodně super.

Cynické, Dojemné, Vynikající, Švédské. Katarině Ewerlof tu scénu vyznání lásky ke svým dětem naprosto věříte. Bizarnost chvíle, kdy dostane falešný Santa nefalšovanou nakládačku si zase parádně užijete. Vůbec je to takovej scénáristickej výkvět všech filmů o "rodinných" sešlostech, kde si všichni tak vzájemně naserou na čelo, až to snad není pro slabší povahy. Oni se zkrátka navzájem opravdu milují i nenávidí, pomlouvají se i utěšují. Ani v jednom případě se však nepřetvařují, jelikož vždy obě protipólné a zdánlivě neslučitelné polohy myslí vážně a upřímně. Ten nejtvrdší sarkasmus se prostě volně a nenásilně přemění v srdečnost, z úst jednoho člověka a během jednoho jediného večera. Hostitelku Saru, kterou vlastně všichni považují za kurvu (přes spodek, nikoliv vršek) ve skutečnosti svým způsobem všichni dodnes milují a berou tak trochu jako panenku Marii, která holt měla píču lumpa. Fakt je to tak dobré, až mě děsí, že tomu spíchla scénář ženská, jejichž opusy já zpravidla těžce nesnáším. Před Monicou Rolfner musím naopak smeknout klobouk. Sakra, jak to, že tak šikovnej scénárista nedostal další džob? Jak je to možné, když spousta naprostejch dementů typu Magnuska a vlastně většiny všech "tvůrců" hází na trh minimálně jednu sračku ročně. Co na tom, že borec udá filmařům pět filmů, z nichž ani jeden není v červenejch číslech, když se halt uměl vprcat do tý správný mezery na trhu. Tohle je ale jinej případ. Vyjímečnej filmovej projekt, který určitě není jen další povedenou vánoční komedií, nýbrž opravdovou poctou vtipného dialogu, smutné veselosti, sexuální shovívavosti i frustrace a spousty dalších podnětů k zamyšlení, z nichž se dá s trochou snahy přehlédnout i ten jedinej opravdu trapnej (pochopitelně ten o multi-kulti) 90%

Sem-tam som si sama seba predstavila, ako tam sedím na gauči, ale nie, nie ... šľak by ma trafil. V tom filme hádam každý s každým spal. A ak aj nespal, tak chcel spať. A každý s každým mal nejaké to dieťa. A ak nemal, tak chcel mať. Taká zábavná motanica to je ... ak chcete byť v obraze kto je kto, kto s kým a čo mal, tak usadajte za telku so zápisníkom. A cítiť z toho Vianoce, síce šialené, ale Vianoce. Na tento čas ako stvorené. 3,5*

Já neříkám, že to nebylo vtipný a originální. Ale když je celý film postavený jenom na jedné větě a Jann ji jen není schopný vyslovit, tak to docela sráží mé hodnocení. K tomu jsem už asi od poloviny filmu tušil, že Sara byla na umělém oplodnění a dokonce, aby podpořila umělé oplodnění, bude mít černouška. A ono když se to oboje skutečně stane, tak si jen řeknete: "achjo..."