Desirée (1954)

Neříkám to často, ale tento film by si zasloužil být aspoň o dvacet minut delší. Děj je totiž roztažen na zhruba třicet let a ve výsledku tedy spousta scén nedostane dost prostoru a působí ploše. Tomu pak nepomáhá ani statická kamera, která vše zabírá z hrozné dálky, nejspíš proto, aby se tvůrci pochlubili historickými kostýmy. Marlon Brando v roli Napoleona většinu času vypadal, že ho to moc nezajímá – prý roli přijal kvůli tomu, že studiu ještě “dlužil“ jeden film. Naopak Jean Simmons mě příjemně překvapila, protože takhle nějak podobně jsem si Désirée při čtení (mimochodem výborné) knihy představovala.

Sestup a pak francouzského císaře Napoleona Bonaparta, kterému tentokrát propůjčil tvář Marlon Brando. Klasický kostýmní a hlavně konverzační příběh nepojednává pouze strukturu politického ladění a činů Napoleona, ale převážně si všímá událostí v jeho soukromí. A jedná se o americký remake francouzského snímku 'Podivuhodný osud Desirée Clary' (1942). Láska a city dostávají značné zadostiučinění právě v rámci Napoleonova charakteru. To už v podstatě naznačuje název snímku, neboť Desirée je jméno ženy, která se po náhodném setkání do Napoleona zamiluje a dokonce se s ním i zasnoubí, jenomže politika je politika a ta prostě dělá své. Napoleon se ze strategických důvodů ožení s jinou, Desirée má zlomené srdce a fanoušek takzvané červené knihovny ani nedýchá napětím, jak to nakonec celé skončí. Kde skončí Napoleon už z historie víme. Příběh je samozřejmě vymyšlený, avšak pro kostýmní film z dané doby naprosto vhodný. Dobová kritika se svezla po Marlonovi Brandovi, kterému se své postavě nepodařilo dodat tu správnou napoleonskou jiskru. Z dnešního hlediska se už na to lze dívat okem shovívavým, neboť za tu dobu vznikly i daleko horší snímky.

Jedna z prvých rolí Branda. Už v nej cítiť to jeho svojské hranie. Ale hlavnou protagonistkou je rozkošná Simmonsová, aj keď iba v roli rozmaznanej a naivnej mešťanky. Nejedná o žiadne výpravné historické dielo, ale o konverzačnú romantickú drámu z čias napoleonskych vojen, a to dosť naťahovanú. Ak by bola "prerušovaná" nejakými tými vojnovými ťaženiami či aspoň strategickou alebo vojnovou prípravou, bolo by to určite záživnejšie. Potešila ale pekná farebná kamera a spomínaná Simmonsová.

To takhle sledujete naivní blbou hollywoodskou limonádu a říkáte si jací byli scénáristi pitomci. Dcera obchodníka s hedvábím se zamiluje do zatím neznámého Napoleona, který ji ale opustí kvůli jiné. Ona si pak veme francouzského maršála, který se v průběhu života stane švédským princem a králem. Hrdince se ve Švédsku nelíbí, utíká do Francie a znovu a znovu se setkává s Napoleonem. Takže mrknete na wikipedii a zjistíte že drtivá většina toho co je ve filmu je pravda... no byl jsem v šoku. Navíc Jean Simmonsová je roztomilá a Marlon Brando byl skvělý herec, který už od začátku kariéru hrál nejzajímavější muže historie - Zapatu, Marka Antonia a teď Napoleona. Toho stvárnil jako charismatického psychopata s světovládnými sklony, což nebylo nejspíše daleko od pravdy. Jenže i tak natočit film o někom takovém jako červenoknihovní kostýmní melodrama bez jediné bitvy či výstřelu je pomalu zločin. A nic na tom nemění, že je to slušně natočené, prostě tyhlety kostýmní limonády nikdy nebudou mým šálkem čaje.

Lepšie spracovanú postavu Napoleona Bonaparta, ako v prevedení Marlona Branda, som ešte nevidel. Uhrančivý pohľad, postoj, chôdza, gestikulácia, pán herec si dal záležať, to je skoro na Oscara. Je dobré, že vznikol takýto film, ktorý je asi jediný svojho druhu venovaný okrajovej osobe, ktorá ale vo víre udalostí zažila toho veľa. Jean Simmons bola dobrou voľbou, film je poňatý romanticky a taká skutočne aj Desirée podľa mnohých dokumentov voči Napoleonovi bola. Bernadotte bol tiež vhodne vybraný zjavom, jeho slovné prieky s Napoleonom sa nezdajú ale veľmi pravdepodobné predovšetkým z čias revolúcie, čo je na škodu scenára. A pre užívateľa MIMIC: Nehraj sa tu na historika (považuješ sa len za historika umenia, teda sa vyjadruj radšej k obrazom), označiť Bernadotteho a jeho ženu za fašistov môže len poloblázon alebo analfabet. Ďalšiemu užívateľovi Andertonovi chýbajú vo filme o Napoleonovi bojové scény, pritom asi zabudol prečítať názov filmu. Nejak sa tu pomaly prestávajú v skutočnosti komentovať filmy a pár jedincov predtým, než sem pridá ten svoj „komentár“, si ho ani neprečíta, intelektuálne sa tu vyzvracia a niektorí neváhajú sem vložiť názor, hoci sami tvrdia, že film ani nepozreli do konca.