Der Stolz der Firma (1914)

Chlouba firmy je zmatený film, ve kterém hlavní hrdina, nemotorný pracovník v krejčovství, uteče po nehodě do Berlína, získá si bohatou ženu, se kterou zbohatne a nakonec si vezme dceru boháče, ale ty přechody jsou nepřehledné a nemají logiku. Herectví Ernsta Lubitsche vypadá jako karikatura, všichni kolem se pořád smějoou bez zjevné příčiny. Oceňuji především výběr herců, kdy všichni jsou stejnou měrou zvláštně oškliví, ale jinak film nemá poučení, smysl, přínos.(09.10.2022)

V německé kinematografii první poloviny desátých let se taky zřejmě skrývají lecjaké nečekané odchylky od dosud popsaných či jen rozpoznaných norem - jako třeba Chlouba firmy, ve které si zahrál hlavníi roli Ernst Lubitsch. ___ Není mi úplně jasná logika rozdělení na díly, ovšem rozdělení na kotouče je docela zjevné - a musím se přiznat, že ačkoli jsem viděl a analyzoval už stovky filmů z desátých let minulého století, snímek Chlouba firmy je podivný v řadě ohledů. Zaprvé různými způsoby buduje prostor: (a) v prvním kotouči najdeme jak skoro divadelní interiéry, kdy ačkoli má být venku den, za okny je hluboká tma, tak interiéry realisticky motivované se světlem za okny a logicky rozvíjeným prostorem akce; (b) ačkoli druhý kotouč používá nečekané nástřihy do prostoru a zpět, jiné scény se odehrávají skoro celé ve velkých celcích, případně se stříhá "nahoru a dolů" (první patro, druhé patro), ovšem méně často "dovnitř scény a ven". ___ Zadruhé, a to především, má Chlouba firmy naprosto prapodivné vyprávění, které se zpočátku jeví jako groteskní příběh neschopného zaměstnance, který uteče po nehodě z domu a pak se vrátí. V druhém kotouči získá bez problémů místo v Berlíně, přičemž ještě píše domů rodičům dopis - ovšem hlavně sledujeme hrdinovu nešikovnost atp. Ve třetím kotouči hrdinu začne nabalovat bohatá slečna, která má zároveň jiného chlapa... a celý sled událostí končí fraškou a pláčem matky s dcerou. Potud můžeme pozorovat určitou, byť velmi volnou přičinnou provázanost mezi vyprávěními jednotlivých kotoučů, ovšem ve čtvrtém kotouči po titulku "o několik let později" se potkáváme s hrdinou v úplně jiné sociální situaci, usilujícího o úplně jinou dívku... a až v epilogu vidíme slečnu z třetího kotouče, které onen její tehdejší chlap přinese zprávu o zasnoubení se hrdiny, takže se teda už můžou dát zase dohromady, zatímco hrdina s ženou odjíždí na líbánky. Ačkoli tedy kotouče ze sebe velmi volně vyplývají, vypravěčská provázanost je minimální a každý další uvádí do hry úplně nový rámec: už nikdy se neobjeví původní zaměstnavatel, rodiče, rodné město a podobně, stejně jako nečekaně uplyne několik let bez vysvětlení důsledků předchozích událostí či okolností hrdinova sociálního vzestupu. Celý film tak na ploše necelé tři čtvrtě hodiny (tj. pěti kotoučů) nabízí na jedné straně epizodické, na druhé straně vlastně řetězovité a na třetí straně nehorázně výpustkovité vyprávění, kde spojující linií je životní příběh postavy jdoucí od nešikovného ztroskotance k (bůhvíproč) úspěšnému obchodníkovi a nakonec manželovi, navíc ve značně excentrickém podání Ernsta Lubitsche na pomezí mezi stylizovanou filmovou groteskou, tradiční divadelní fraškou a melodramatickým herectvím. ___ V tomhle období lze v případě evropských filmů docela těžko hovořit o tom, co bylo dobré a co špatné, ba co byl tehdy spíše standard a co spíše odchylka, ovšem uspořádání Chlouby firmy se jeví přinejmenším jako pozoruhodné (v porovnání s o rok starším Pražským studentem mnohem více vypovídá o hledání uměleckých možností - a myslím, že v tom lze najít stopy i k excentričnosti pozdějších Lubitschových vlastních - už bezesporu geniálních - pěticívkových až sedmicívkových rozpustilých komedií). ___ PS: Je ovšem zjevné, že pro lepší pochopení dobové "české" kinematografie bude nutné prozkoumat i mnohé takříkajíc obyčejné filmy německé, nejen rakouské či maďarské.(29.04.2017)(méně)(více)