Delirio di sangue (1988)

Boli tu všetky ingrediencie na poriadny kult. Fotogenický hrad, pekné ženy, grafické gore, úchylnosti, štipka nadprirodzena, nahota a solídne spracovanie s hudbou, ktorá evokuje sedemdesiatky. Všetko ale tak nejako ide na pol plynu, ničoho nie je dostatok, nič nie je prehnané, nič nie je až tak zapamätateľné. O.k. film pre fanúšikov gotiky a Talianska to ale určite je.

Sergio Bergonzelli nebyl mezi režiséry žádným nováčkem, ale známým italským velikánům se nikdy nevyrovnal (a to nejen co se hororového žánru týče). Jeho filmy měli většinou průměrnou kvalitu a ani tento kousek není žádnou výjimkou. Delirio di sangue mi „leželo v šuplíku“ opravdu hodně dlouho a teprve v rámci VRK, jsem si na něj udělal konečně čas. Ani by mi tolik nevadilo, že samotný příběh neoplývá zrovna moc velkou dávkou originality (podobný námět se v historii objevil už několikrát - potřeba a obstarávání lidské krve k malování), bohužel celkově to bylo natočené dost průměrným stylem.
 
Tvůrce se snažil šokovat rádoby brutalitou, zvrhlostí, prvky nekrofilie – přidal nahotu, ale to v té době obsahoval pomalu každý druhý/třetí italský film a v mnohem lepším provedení. Ti, kteří moc podobných filmů neviděli, možná budou šokování/znechuceni, ale já dost často spíše nervózně pokukoval po časomíře. Moc tomu nepomohl ani fantasmagorický závěr. Záchranná akce přítele hlavní hrdinky byla spíše humorná a připadal jsem si jak při sledování nějaké komedie. 
 
Když pominu polonahé děvčata, která byla docela pěkná, asi nejvíce mě zaujal zvrhlý sluha Hermann. Nejen že rád osahával mrtvoly, znásilňoval a zabíjel, ale docela mu šlo i pitvání a rozřezávání ženských těl. Gordon Mitchell si to viditelně užíval (hlavně tedy hlazení prsou a ženských klínů). Nejeden mužský divák mu jistě záviděl. Co se atmosféry týče, tak občas se zadařilo navodit i trochu toho napětí, ale i po této stránce žádná velká sláva. Hudební doprovod slušný, herecké výkony zbylých účastníků rovněž dost průměrné. A podle toho se bude odvíjet i mé celkové hodnocení.

Úchylná mäsiarčina o posadnutom maliarovi a jeho crazy sluhovi, ktorá sa neštíti nielen pílenia ľudských tiel, ale aj dobrého vkusu. "Sluha vám opraví auto. Nebojte sa, je neškodný"...hlavne, že pred časom kopuloval s čerstvou nebožtíčkou počas smútočného obradu. V hlavných úlohách céčkoví americkí herci, hlavne niekdajší kulturista a hviezdička talianskych peplum filmov Gordon Mitchell je nepriehliadnuteľný. Nielen samotný herec, ale aj jeho postava, ktorá si sluhovskú prácu predstavuje podivným spôsobom. Odhliadnuc od toho, film mi hrozné spracovanie a hororový (alebo skôr mysteriózny) nádych tohoto trileru ponúka iba úvod a záver s nie príliš zaujímavým poltergeistom.

Tak asi takhle. Pohledů na kozy - ženská ňadra - si zde člověk užije již od začátku dost a dost, dokonce i na bobry sem tam dojde, takže v tomto ohledu si jako divák nemrava (řečeno slovy 'Šimka a Grosmanna) nemůžu stěžovat. Dokonce i ten základ příběhu by se mi líbil, temný gotický horor o šíleném malíři z děsivého hradu. Jenže podané je to tak naivně a hloupě ("herecké" výkony raději neřeším), až by jeden plakal. Už jen to, že Sibylle odjede jen tak s cizím chlápkem, kterého náhodně potká na výstavě, nedá nikomu vědět a její přítel se po ní neshání, mi přišlo jako hodně neuvěřitelné i na céčkové giallo. Závěrečná scéna je plná takových wtf - kolem lítají duchové, podivné koule, padají obrazy..., ale malíř a jeho sluha jen stojí a melou nesmysly a zcela ignorují, co se kolem děje. Přítel Sibylle a její kamarádka jsou taky zlatí - oba se vybaví revolverem, protože malíři a jeho sluhovi nedůvěřují - aby buď rovnou vběhli do pasti, nebo dokonce přímo vyžvanili, oč jim jde, a revolver vůbec nepoužijí. A samozřejmě klasika, omráčíte padoucha, a místo, abyste ho dorazili, necháte ho, aby se vzpamatoval a přemohl vás. No nic, aspoň jsem si u jedné scény vzpomněl na zabijačky prasete u mé prababičky s pradědou.

Klasicky levně působící italská giallo volovina: ideální ke shlédnutí s partou přátel v alkoholovém opojení, dělat si z ní srandu a čekat, jaká fraška se odehraje v následujících scénách. Ale při single střízlivém sledování se v plné nahotě vyjeví opravdu trapná matlanice.  A zvyšovat hodnocení tak bídného filmu jen na základě toho, že občas uspokojí můj černý smysl pro humor, to se mi opravdu nechce.