Daglicht (2013)

Mladá právnička se dílem náhody dozvídá, že má bratra a poté, co ho vypátrá začíná zjišťovat, že ne všechno je v její rodině košér. Zprvu možná až příliš pomalé, ale jakmile Iris Boelens začne odkrývat jednotlivé vrstvy temné rodinné minulosti, nabírá film grády a spěje k vyvrcholení, které jsem ale vůbec nečekal. Potěší to i v tom, že ačkoliv i tady se udál jeden celkem zásadní zvrat, nebylo těch obratů tolik, jak je poslední dobou, zejména v americko-britské produkci, ve zvyku. Potěší velmi dobrý projev hlavní představitelky. Mimochodem je to drama, je to krimi a je to i thriller, ale co si to rozhodně nezaslouží, je nálepka akční. 80%

Já vím, jsem špatný, oni za to nemohou! Nicméně nemůžu si pomoct, vozíčkářům s gustem nabízím walkmany, němým házím banán, jen co začnou artikulovat, slepcům se raději klidím z uší, u epileptiků si měřím čas, jak dlouho se na nich udržím při záchvatu a agresivních babek v tramvaji se neváhám zeptat, proč si chtějí sednout, když se zanedlouho naleží do alelujá. Jo, a ze všeho nejvíc mě serou autisti. Ty bych poslal do prdele dřív, než by mi stihli spočítat, kolik je zrnek rýže v mém rizotu. Obzvláště bývám otrávený, musím li čumět dvě hodiny na film, který velmi malebně začíná vyšetřováním dětského porna, aby pedofilního diváka nalákal, během pěti minut je píchání týnejdžrů to tam a zvrhne se to v umorousanou žvanivku o tom, kdo komu nasmrkal nějakého toho vraždícího degena, plnou autistického vycukávání, naprosto debilních dějových situací a s pointou, po které jeden jen zívne a pustí si na doražení Rejnmena, aby měl ty sračky odbyté už za čtvrtek a v pátek konečně mohl zhlédnout nějaký dobrý film.

Pomerne zaujimavy europsky thriler. To, "Nizozemsko" vzbudilo zaujem a tesil som sa tak na vitane trilerove osviezenie. Ako to dopadlo? Nuz, okrem odhaleneho silneho pribehu o rodine a vztahoch z temnej - tajenej minulosti, vnimate ako divak i temu autizmu. Hoci obe tieto "temy" su zahrane pomerne slusne (hoci autisticky) a taktiez herci (s vynimkou prave autistickeho syna slobodnej Iris) boli autenticki, pri tak dlhej stopazi by som ocakaval, ze sa bude dej hybat o cosi sviznejsie. Kazdopadne zaver bol velmi silny. Mierny nadpriemer, cakal som ovela viac.

Ako jedna mŕtva rybka v akváriu spôsobí,že postupne začne na svetlo vystupovat nemilé rodinné tajomstvo hlavnej hrdinky, ktorej sa pri pátraní snažia hadzat polená pod nohy.Ale ona sa nevzdáva a nakoniec sa dozvedá čo by radšej ani nechcela vediet.Film plynul tak rychlo,že som si ani poriadne nevšímol a už tu bol koniec.Skvelý scénar a spracovanie.Dej vás stiahne a donúti premýšľat čo to vlastne je za tajomstvo.Vrelo odporúčam.

Iris je právnička v jednej veľkej advokátskej firme. Jej syn Aron trpí autizmom, v škole ho na čas prepustia z povinnej školskej dochádzky, aby sa dal vyšetriť u psychológa. Nakoľko sa Iris nepodarilo Aronovi nájsť žiadnu opateru, nasťahuje sa na pár dní k svojej matke. Jediné čo ho totiž ukľudnuje je akvárium s rybičkami. Zhodou náhod privolaním opatrovateľa o akvárium vyjdu najavo skutočnosti, o ktorých Iris ani len netušila. Má brata, ktorý je umiestnený vo väzenskom psychiatrickom oddelení. Trpí rovnakou diagnózou ako jej syn. Rozhodne sa ho navštíviť aby tak dostala odpovede na určité otázky. Ray bol totiž pred 30 rokmi obvinený z vraždy prostitútky a jej malého dievčatka, ktorej telo sa nikdy nenašlo. Pravda je však niekedy krutejšia ako sa môže zdať. Thriller bez výrazných emocionálnych výkyvov. Až na záver, žiadna extra veľká dávka napätia, ale ... ten príbeh. To čudesno, vložené do deja, ktoré tento príbeh postupne rozbaľuje, ten spôsob akým sa tento film rozuzlí a uzavrie - to sa len tak nevidí.