Croisières sidérales (1942)

Příliš si neumím představit filmovou sci-fi o létání do vesmíru, která by byla natočena mnohem dřív, než se první let do vesmíru vůbec uskutečnil a zároveň by dokázala i dnešního diváka zaujmout bez toho, aby se člověk více pozastavoval nad stářím filmu. Rozvoj nejen filmové techniky včetně triků i rozvoj vědeckého poznání často způsobují, že sci-fi patří k těm žánrům, v rámci něhož řada filmů dokážou stárnout rychleji, než jiné, a tato kuriozita z Francie o svatební cestě ve vesmíru natočena během 2. světové války zrovna výjimku nepředstavuje. Dokonce ani coby komedie pro pamětníky, což je kategorie, kam se vzhledem k častým pokusům o humor dají podle měHvězdné plavbyzařadit taktéž a v rámci které by mohly navzdory zmíněným okolnostem být hodně zábavným filmem, se nejedná o žádný zázrak, protože humor tu funguje minimálně... možná jsem nebyl v správné náladě, ale většinou jsem si to neužíval ani coby jakousi nechtěnou srandu. Díky snesitelné stopáži film celkem slušně utekl, ale moc jsem se nezasmál, napětí se taky neobjevilo a pokud mě něco speciálně upoutalo, tak určitě ta představa kosmické lodi vzlétající a přistávající díky přivázání k výletnímu vzdušnímu balonu! To jako zas jo...:-)) Těšil jsem se i na francouzské herce, ale ani v tomto směru jsem neuspěl, protože ústřední dvojice mě ničím nezaujala, mladý Dufilho je zde asi minutu a Bourvila, který se zde údajně objevil v nějaké epizodní roli jednoho z vědců kdesi na začátku, jsem vůbec nespozoroval. Film, jehož zhlédnutí si lze zřejmě úplně odpustit, ať už si ho vyberete z jakéhokoliv důvodu a asi jsem si ho mohl odpustit také. Přesto musím uznat, že ta taneční revue rámující vzlet do vesmíru byla na svou dobu provedena opravdu velkolepě...[50%](20.01.2022)

Prapodivná sci-fi komedie kde jde všechna logika i humor stranou a zbývá jen poněkud útrpné sledování nijak neklenutého děje, v němž se brzy hlavní představitelé ztratí - podle mě dramaturgicky naprosto nezvládnutý počin. Po technické stránce to taková hrůza není, i když samozřejmě i ona dnes vyvolává úsměv. Přesto samotná vize hvězdného nádraží s velkolepou taneční prezentací, do níž se zapojí i dosud nevýrazná kamera a jež vědomě cituje z Méliésova světa působí velmi svěže, ale je jen jakýmsi oživujícím předělem mezi dvěma nudnými částmi, do niž se film rozpadá.(17.03.2011)

Měl jsem chuť tomu dát 5. A proč?Tolik hovadin na jednom místě prostě nemůže bejt náhoda. Často jsem měl pocit, že dochází k parodování snad úplně všeho..technologický evoluce(viz procházení postavy se žebříkem v druhym plánu scény-později průjezd vlakem a nakonec létající neidentifikovatelný letouny) stejně jako její pro laika směšný komplexnosti, který se prostřednictvím Paul Frankeura(např. zabalenýho do drátů) nezbývá než smát..Stejně věta, kterou hlavní postavy pronášejí ve vesmíru: "Aspoň se nadýcháme čerstvýho vzduchu" nebo směšnost kostýmů. posunu v čase, Venuše jako ráj na "zemi". Jsem si jistej, že by Melies souhlasil :-))(možná s těma hvězdama se v kulisách trochu přehánělo a sem tam se mohl taky někdo vypařit, ale stejně jako Meliesovy ambice, tak i u tohoto filmu je "kvalita" věcí prchavýho pobavení)(17.03.2011)

Dnes už nezábavné, ani jako parodie.(30%)(10.01.2026)

Kdyby měl Georges Méliès hodně peněz a žádný smysl pro humor... stejně by nenatočil nic tak komicky mizerného. Úniková zábava je to ale v každém ohledu. Někdy tak důsledně, že mi unikal i smysl té které scény. 55%(16.03.2011)