Coherence (2013)

První půlka pomalu buduje atmosféru, dodává jednotlivé indície a vy si říkáte, že pokud se podaří tvůrcům nějaké rozuzlení toho celého, pak koukáte na skutečně dobrý film. Z tohoto nadšení vás však vytrhne druhá půle, kde jsem byl ochoten přistoupit na to, co se děje, ovsem s pokračujícím příběhem si scenárista utahoval čím dal pevněji smyčku. Neustálá snaha vrstvit podivnosti a události však dospěje k tomu, že nedostaneme odpovědi na nic. Naopak jedna postava začne během posledních minut konat něco, u ceho neznáme jeji motivaci či co z toho má. A to má být odpověď na otázku, kterou nikdo nepoložil. Ambiciózní, lec absolutně nezvládnutý kousek.

Jsem z toho poněkud schizofrenní. Na mě je to moc ukecaný a byly chvíle, kdy jsem si nadával, že jsem zase šel do mysteriózní hovadiny, kde se parta lidí v jedné místnosti honí za svým ocasem. Kojsem se ukal dál jen kvůli vidině nějaké pointy na konci. Asi si to někdy pustím znovu, abycho to pořádně pobral, ale hned tak brzy to nebude. # příběh *** | hudba *** | humor – | akce – | napětí ** | pustil bych si znovu **

Film byl natočen během sedmi dnů v domě autora a stál $50000. Klíčovou myšlenkou filmu je narušení kvantové dekoherence způsobené průletem fiktivní Millerovy komety kolem země. Kvantová dekoherence je proces v kvantové mechanice, při kterém kvantový systém ztrácí svou koherenci (schopnost být v superpozici více stavů současně) kvůli interakci s okolním prostředím. V kontextu mnohasvětové interpretace kvantové mechaniky dekoherence vysvětluje, proč různé „větve“ reality (paralelní světy) zůstávají oddělené a neinteragují. Tento koncept je inspirován Schrödingerovou kočkou, kde dokud neotevřete krabici, kočka existuje ve stavu superpozice (živá i mrtvá). Ve filmu je „krabicí“ oblast kolem domu, kde se realita rozštěpila na více verzí. Ve filmu sledujeme skupinu přátel, která se schází na večeři, kdy kolem Země prolétá kometa. Dochází k výpadku proudu a začínají se dít podivné události – například objevují se duplikáty předmětů, lidé se chovají nekonzistentně, a někteří zjišťují, že existují „jiné verze“ jich samých. Postavy zjišťují, že když procházejí temnou oblastí venku, mohou se dostat do jiné reality. Děj filmu se točí kolem zmatku a paranoidní atmosféry, která vzniká, když postavy zjišťují, že nejsou ve „své“ realitě nebo že jejich blízcí mohou být z jiné reality. Postavy začínají experimentovat s přechody mezi realitami, což vede k etickým konfliktům, jako je Mikovo zvažování „odstranění“ svých dvojníků nebo Emilyino rozhodnutí zůstat v realitě, kde je její život lepší. Hlavní hrdinka Emily se například snaží najít „lepší“ realitu, kde její život má šťastnější průběh, což zkoumá morální otázky spojené s volbou jedné reality nad druhou. Tím film propojuje vědecký koncept s lidskými emocemi a etickými dilematy. Emily se rozhodne zůstat v „lepší“ realitě, ale její přítomnost tam způsobuje napětí, protože nahrazuje svou alternativní verzi. Je však třeba dodat, že film je pavědecký, a kvantová dekoherence zde slouží spíš jako metafora pro děj. Takto dekoherence v reálné fyzice nefunguje, a udržení kvantové koherence na makroskopické úrovni není možné.

Jeden z tých menších komornejších a veľmi málo známych filmov, u ktorých stačí pár neznámych hercov, prakticky jedna miestnosť, mystérium a máme zarobené na nenápadný hit. Vždy sa taký filmík nájde a pohladí na duši. Tvorcovia musia nízky rozpočet kompenzovať napríklad silnou réžiou, dynamickými dialógmi alebo poriadnym mindfuck záverom. V tomto prípade tvorcovia vsadili na osem celkom dobre zahraných postáv, ktoré sa dostanú na hranicu paralelných vesmírov, ktoré dokáže popísať veľmi zrozumiteľná kvantová teória, Heisenbergov princíp neurčitosti alebo legendárna Schrodingerova mačka, dokonca je tu naznačený aj kolaps vlnovej funkcie a jej Kodaňská interpretácia. Takže žiadny slasher ani lacný horor v uzavretom prostredí, ale komorný triler, vsádzajúci na strach zo tmy, neznáma, atmosféru a najväčším nepriateľom je tu už spomínaná kvantová mechanika, takže sa môže stať, že sa podobne ako fyzici sa strácajú v nej, budete sa miestami strácať v deji aj vy. Miestami sú navyše dialógy a konania postáv nelogické, ale celkový dojem povyšuje už spomínaná zvedavosť a objasnenie deja, poprípade očakávanie konca, ktorý nieje dechberúci, ale určite prijateľný a neurazí. Za originalitu, celkový spád a nápad so zapojením najťažšej fyzikálnej teórie si tento nenápadný autorský filmík zaslúži 4 hviezdičky.

Partička nesympatických ľudí, ktorá si sympatie rozhodne ani získať nechce. Od usadnutia za stôl sa naplno preukazujú ich "silné" stránky, ako aj ich súdržnosť založená na pozérstve. Ale o nich tento film nie je. Sú len rekvizitami v príbehu, ktorý dokazuje, že nápad je viac ako rozpočet. Ten spôsob akým zápletka postupne nabobtnáva je zábavne prekvapivý. Malý veľký film, ktorý keby nemal za najväčšie meno na plagáte Nicholasa Brendona (Xander Harris z Buffy, přemožitelka upírů), tak mohol mieriť medzi skryté poklady ČSFD.