Čmuchalky (1999)

"Pes pana prezidenta nekaká !! Ten koná svou povinnost.." ;)Dick vyznívá jako poměrně dobrá, či přinejmenším alespoň místy nesmírně zábavná, leč převážně dost přepjatá a pouze bizarně absurdní odpověď Andrewa Fleminga na watergateovskou otázku, kdo že byl(y) Deep Trotls.. Jo, sorry !! Deep Throat !! ;) Snad by se i nabízelo srovnání s forrestgumpovským motivem prosťáčka (ne)ovlivňujícího důležité historické mezníky či spíš vyskytujícího se u jejich zrodu, to by ovšem jeden musel operovat s IQ kokršpaněla, podobně jako ty dvě Čmuchalky Kirsten Dunst a Michelle Williams.. Zato ve své druhé lepší polovině snímek slušně funguje jako parodie Všech prezidentových mužů.. NicméněDan Hedaya je s tou svojí karikaturou miláčka Nixona, na něhož má mimo té zřejmé podoby dnes už patent, naprosto skvostný..

Zajímavý pohled na Watergate. Vyměňte Foresta Gumpa za dvě vypatlané pubertální káče a o zábavu je postaráno. Na první pohled se to tváří jako klasická USAteen komedie, ale není tomu tak. Je to příjemné retro ze sedmdesátek z prostředí bílého domu a je tam taky krásné poselství, že kdyby lidi více hulili, tak... však to znáte. Prostě pohoda, žádné stresy, žádný Vietnam.

Dvě ani ne dvacetileté blondýny, hrají šestnáctileté puberťačky a vypadají při tom tak na třicítky, které si hrají na mladé holky. To pro mne je leitmotiv celého filmu. Vážně, kdyby nebylo toho podtextu, aféra Watergate, asi bych to nedodíval. A samozřejmě vedlejších rolí Nixona a Woodwarda s Bernsteinem. Vlastně víc z toho si nepamatuji. Kromě psa ještě. A teď ještě čtu, rozpočet 13 milionů dolarů. Asi si s nimi producent s režisérem zapalovali doutníky.

Komedie, která je spíše roztomilá, než vtipná, byť několik zábavných situací v sobě obsahuje. Nixon a Brežněv degustující zelené sušenky s LSD by měli vyšší náboj, kdybyDickvznikl před rokem 89 (i když by se do naší distribuce nedostal), ale i tak dobré. Hlavním plusem je obsazení chichotavých, a mnou milovaných blondýnek, Kirsten Dunst a Michelle Williams, které se vyžívají a celý film drží, co to jde. Když se v závěru obléknou do sexy extravagantního oblečku ušitého z americké vlajky, napadá mě, že je to snad poprvé, kdy mi tato vlajka připadá roztomile a sympaticky. Díky chabému scénáři však celkově film vyznívá bohužel podprůměrně.

Obvykle se vyhýbám patnáctiletým uječeným puberťačkám venčícím prvního psa USA, ale když už naštvaně způsobily Nixonův pád na čenich, zelenými sušenkami vyvolaly zhulenou náladu dvěma prezidentům a z legrace udělaly z Woodwarda s Bernsteinem novinářská esa, tak jsem se na chvilku stavil v jejich pokojíčku. Tam jsem neplánovaně narazil na tolik vtipných narážek ohledně Wattergate, že bych to od politicky neaktivních barbín rozhodně neočekával.