Emily in Paris (2020)

Ubohá urážka francouzské kultury a národa. Jediná vtipná věc na tomhle seriálu je představa tvůrců, že každý v Evropě miluje Američany a myslí si o nich, kdoví jak nejsou úžasní a vyspělí. Tohle je otevřeně rasistická karikatura, proti které se v minulosti vymezovala i mnohá francouzská média a osobnosti, zážitek z vlastního sledování první sezóny mi to jenom potvrdil. I kdybych měl všechno tohle hodit za hlavu, pořád tu zůstává naprosto debilní děj a povahově odporné postavy, s narcistickou namyšlenou arogantní Emily v čele. Nechápu, kdo by se na tohle chtěl dívat, snad vyjma Američanů, kteří by Francii ani nenašli na globusu.odpad!

Baví mě, že epizody jsou relativně krátké, některé modely jsou prostě úžasné. Bonusem je krásná Paříž a nádherný Řím. Mínusy - Mindy působí dost lacině, její oblečení je někdy hodně diskutabilní. Gabriel se kromě poslední série(5.) nechová jako chlap, ale jako! malé dítě. Cami chce vždycky toho, s kým zrovna není a mrzí mě, že takovouhle nezodpovědnou a nevyzrálou osobnost má Emily za kámošku. A ta adopce? Totální blábol. V poslední sérii (5.) už Emily vubec nevypadá hezky. Je v obličeji totálně vyzáblá a působí dost nezdravě. Takže zklamání.

V první sérii začínáme s krásnou, lehce přidrzlou obyčejnou americkou holčinou, jejíž postava se v rámci seriálu musí samozřejmě někam posunout. Jenže se to zvrtne a z pěkné holky udělají postupně vychrtlou anoretičku s mega obočím a dost prazvláštním vkusem, jednou jo, po druhé úplně mimo módu. ... Nu jsou tam i vtipné momenty, hezké okolí Paříže, Říma i Benátek, ale jednou vidět je dostačující.

Emily v Paříži je seriál, který jsem původně neplánovala brát vážně a upřímně, mnoho věcí na něm jsem neoceňovala: příliš stylizovaná Paříž, postavy plné klišé, a Emily, která i po několika sériích stále objevuje Paříž jako ztracená turistka. A presto jsem se dívala dál. A vlastně s chutí, teď, když se děj odehrává v mé milované Itálii.
Je to totiž přesně ten typ seriálu, u kterého vypnete mozek, dáte si sklenku vína a necháte se unášet barevným světem módy, šarmantních francouzů a šílených pracovních situací. Emily v Paříži je jako vizuálně krásná pohlednice bez hlubšího sdělení, ale někdy právě takovou pohlednici člověk potřebuje. Na oddych, na odreagování, na chvíli, kdy nechcete nic řešit.

Příběh je absurdně banální, zápletky prakticky neexistují, ale kouká se na to poměrně hezky.. Krásný lidi, krásná Paříž, krásný francouzský venkov, nádherné interiéry i exteriéry,  všichni krásně oblečený a vyvoněný.  Když vypnu mozek a dívám se na to jako dítě s vykulenýma očima na hravou barevnou pohádku,.... tak paráda a chtěla bych se tam procházet v super šatech, konverzovat, stále se usmívat, zobat skvělé jídlo  a sledovat celý svět jako krásné a šťastné místo.