Clean, Shaven (1993)

Mno. Velmi zvláštní. Sice mi spousta scén připomněla jiné filmy různých režisérů a různého stáří, ale jako celek je to rozhodně originální počin, který mě slušně zmátl. Jeho největším kladem je naprostá nevyzpytatelnost, jež mi spolu s krátkou stopáží nedovolila ani na chvíli znepozornět. Minimum dialogů, hodně detailních záběrů (často hnusných) – to jsou asi nejpříznačnější rysy vyprávění a docela dobře fungují. Místy je to ale tak moc záhadné, depresivní, psychopatologické a chladné, až to začíná být otravné (Obzvlášť srandovní je v tomto ohledu zvuková stopa.). A ve vedlejších rolích by to chtělo přidat na přesvědčivosti.

Jako momentka z neskutečného morálního a vlastně i materiálního úpadku spojených států amerických to bylo vcelku zajímavý, ale že by to byla kinematografie, na kterou by se dalo nějak vážně koukat (tím myslím bez posuvníku), to tedy ne.

O psychopatovi,bez mučení se přiznám že jesem nepochopil ničehož nic,že by to bylo tím že jsem to nedokoukal ? :-)

Stylově pozoruhodné a chytré, ale stejně jako Traffic nechápu, proč tam musela být nacpaná tak generická zápletka. Mohl z toho být zajímavý nezávislý kult, ale takhle to vypadá, že se Kerrigan bál podat to silně subjektivně jen z pohledu hlavního schizofrenika, jelikož by to nemuselo mít divácký ohlas. Takže nepříjemné detailní psycho scény jako třeba stříhání vlasů či vousů vždy s kusy kůže nebo čištění nehtů se střídají s narativem jak z průměrného hororu o masovém vrahovi. Taky to působí jako mixAngstaVolného pádu, ale Angst stál čistě na stylu, zatímco Volný pád byla řemeslně i scenáristicky propracovanější záležitost. Obojí jsou ale dost odlišné filmy, takže jejich mix je už z podstaty divný. Čímž nechci říct, že Clean, Shaven nefunguje - v základu ano, ale tak zajímavě řemeslně vybudovaný film, který vás nejspíš věrně dostane do schizofrenního vnímání světa, si fakt nezaslouží děj ve stylu "chudák nemocný táta jede za dcerou, kterou nemůže vídat". A samotný závěr se zvratem v poslední scéně je spíš k smíchu, jak těžkopádně působí. Jako experiment s minimálním narativem a maximálním upřednostněním subjektivního pohledu by se jednalo o mnohem výraznější zážitek. Přitom by to narativně mohlo vyjít stejně, jen bychom dostávali vodítka stejně roztěkaně jako hlavní postava, čímž bychom v tom s ní jeli ještě víc. Přesto působivý debut, na který nezapomenu a od Kerrigana možná ještě něco zkusím. Silné 3*(17.08.2024)

"Hele, mně se nelíbí nic. A nelíbíš se mi ani ty. Napadlo tě někdy ráno, když ses probudil... že třeba dneska budu muset někoho zabít? No není tohle paranoia? Jó? Pro tebe je to paranoia. Ale pro mě je to skutečnost." Kerrigan je mistr ve vykreslování lehce vyšinutých postav vzpírajících se normálnosti, ale to neznamená, že jen klouže po povrchu a některé kontroverzní nebo syrové scény, v nichž Greene "pracuje" s břitvou a nožem, jsou samoúčelem. Kerrigan totiž naprosto podřizuje strukturu vyprávění a sled obrazů na plátně specifickému vnímání skutečnosti jeho hrdinů (naopak, oni se často zdají jako jediní při smyslech v ne-smyslném světě) - jako zrcadlo jejich duše i mysli - kterou si všichni bez výjimky, ať už trpíme schizofrenií nebo ne, skládáme z dílčích jednotlivin v "pro nás" smysluplný celek. Nenávistný hlas, zprávy z rádia, které ve filmu slyšíme, možná jen proudí skrze hrdinovu paměť, v jeho vnitřním světě. Film po celou dobu "sbírá důkazy" a přesvědčuje nás, že sledujeme pachatele a jeho provinění, ale ve výsledku je to možná všechno úplně jinak (všimněte si, že to, co bychom měli vidět, abychom hlavního hrdinu odsoudili, prostě nevidíme, nemáme žádný důkaz, stejně jako detektiv). Pro mě je to film o předsudcích a navzdory tomu, že je jako debut trochu neučesaný, stojí za shlédnutí, ostatně, jako všechny filmy Lodge H. Kerrigana...(11.05.2015)