Cesta do Palomy (2014)

Byl jsem zvědavý na režisérský debut, do kterého se Jason Momoa tehdy vrhl a zároveň si v něm zahrál i hlavní roli. Musím uznat, že lokace kde se natáčelo, byly vážně oku lahodící – nejen pěkné pouštní záběry, ale především samotná divočina – ona celkově práce kameramana nebyla zas až tak marná – co se příběhu samotného týče, tak ten už byl sice dost průměrný a ani herecké výkony většiny zúčastněných mě nějak zvlášť neokouzlili, ale špatný film to dle mého není. Jen prostě to jako celek dopadlo jako obyčejný průměr. Hudební doprovod byl vydařený, s tím musím souhlasit.

V ledasčem to připomene jiné věci. Svobodou prázdných silnic ducha éry Easy Rider, kytarovými riffy a trochu i tím psancem z donucení Jarmuschova Dead Mana a při scéně uctění památky mrtvé matky přijde záběr, kde si Magua hraje na svou Nemesis Čingačgúka a Momoa na Sokolí Oko. Když hraje hudba a kamera si vychutnává exteriéry, přirozené světlo a tmu, burácející motorky a uhlíky plamenů, má to svoje melancholické kouzlo, ale to většinou mizí, když postavy začnou mluvit a posouvat děj svými činy (třeba pasáž s Jasonovou budoucí bývalou manželkou, kterou kdysi zneuctil Harry Angel a ona díky voodoo čárům nestárne). Škoda, že nedošlo na scénu, o které se ve filmu jen mluví a naznačuje ji horní polovina posteru. Možná by ale s její přítomností konec ztratil něco ze své emotivnosti..

Doted jsem se nerozhodl, jestli byl film vypraven prijemne pomalu, nebo se nudne vlekl. Nektere dialogy nedavaly vubec smysl, ale scenerie a hudba zase ledacos vynahradily. Scenar sracka, remeslne slusne. Ze je Indian sem Mimozovi neveril ani vterinu ale ten jejich drsnacky teplej brortherhood me bavil.

Roadtrip uprchlíka Aquamana, ktorý ma ruku jak moje stehno, pred zákonom. Človek chápe jeho pohnútky, prežíva s ním jazdu na motorke, občasne potýčky, opravu starého auta a stretnutie so sestrou, ale neni to nič strhujúce, čo by mi nedalo spávať. Bolo cítiť, že Momoa chce týmto svojím aj režisérskym počinom možno trochu upozorniť na problémy dnešných Indiánov, na nefunkčnosť zákona v osadách a na dennodenné problémy, žiaľ, koho to zaujíma? Našťastie to bolo krátke a s napínavým záverom. 1 z 5

Myšlienkovo-pocitový film so silným subjektívnym skreslením. Do obrázkov vizuálneho sveta zasadená spoveď Jasona Momou, ktorá je tak trochu artovo ale aj nudne zároveň natočená. Výpoveď o Indiánoch zvládol napríklad Sheridan s väčšou dávkou emocionality. Nieže by nebol Jasonov film nepozerateľný. To nie, a predsudky voči hercovi tiež by mali ísť bokom. Ostáva však domnienka, že okrem pár artových (a účelových) záberov dej vo filme viac nie je, a sled scén je skôr „možným“ životom samým. Vďaka takýmto filmom však patrí v úvahe, že americký sen je len vysnená idea, ktorú nikto nikdy nevidel. Myslím si, že Jason si réžiu nemusel vziať, a pod iným vedením by film dopadol ešte lepšie. Howgh. (videné 18.02.2020, AMC archív)