Čapkovy povídky (1947)

"Kdyby soudcové všechno, ale naprosto všechno, věděli, nemohli by také soudit, jen by všemu rozuměli, až by je z toho srdce bolelo."Tento film není jen souborem krimi příběhů Karla Čapka, ale zaslechneme zde i Čapkovy zajímavé úvahy nad spravedlností (viz zejména poslední povídka s fantaskním soudním procesem v nebi s temnými retrospektivami). Každá ta povídka je dost jiná, některé jsou docela úsměvné (třeba ta o ztrátě dítěte nebo o ukradené krabicí od makarónů, v níž měl být důležitý dokument), jiné vskutku tragické (dost nepříjemný je osud podmínečně propuštěného vězně, který jako bez duše opakuje vnitřní hlášku „Teď jdu domů“, až se přichomýtne k násilné demonstraci a je opět zatčen). Onen pokus spojit ty povídky do jakéhosi uceleného rámce v podobě jízdy ve vlaku, při níž si cestující vypráví, co zažili, mi přišel spíše zbytečný. Stejně tak bych asi měl tendenci z toho Čapka vybrat trošku jiný soubor povídek. Herecky celkově samozřejmě výborné (Marvan, Pištěk st., Filipovský, Smolík), ale i přesto v některých pasážích jsem se poněkud nudil (viz nejvíce asi scéna s cikány a též trošku nelogické putování vraha ve sněhové bouří na četnickou stanici a zase zpět).

Martin Frič se rozhodl zfilmovat povídky Karla Čapka a udělal to v jednom balení. Tím film dostává zvláštní nádech, protože se vedle tragických situací odehrávají i tragikomické až vyloženě komické. Každá je trochu jiná a přesto mají všechny něco společného. Sahají lidem až na úplné dno jejich duší. Propuštěný vrah má smůlu a je znovu zatčen. A než se vše vysvětlí, radost, kterou v něm vyvolalo propuštění a pohled na zcela jiný/nový svět vystřídalo zklamání. Tak velké, že si sáhl na život. Symbolicky pak snímek zakončuje poslední příběh o posledním soudu Božím, před nímž nikdo neunikne. Zajímavá je i povídka se zmizelým dítětem. Na jedné straně únos hrůzný pro každou matku, na druhé policejní inspektor, který obhlíží kočárky a zjišťuje, jak si která matka pozná to své. Což mě mimochodem taky vždycky zajímalo. Ale zřejmě to nějak ženy poznají, jelikož moje matka samotná na mé dceři poznala něco, co dopředu nemohla vědět a trefila se. Povídka o vrahovi z náboženských důvodů mě trochu překvapila. Docela jsem žasnul, jak četníci uměli slavit, když se napili, že všechno roztřískali. Za to by v nějakém městě docela jistě seděli. Obsazení bylo skvělé, povídky zajímavě na kombinované.

Z první povídky se po dobrém začátku stane nechtěná komedie. Průcha jako právě propuštěný trestanec, který se nedokáže vyžvejknout. Následně je zatčen jako vůdce velké demonstrace. Druhá povídka: Nechtěná komedie na druhou. Extrémní přehrávání maminky ztraceného kojence. Marvan prozměnu dělá blbého + hluchého dohromady a z dramatu je veselá groteska. Třetí povídka: Gazda jde 30 km ve vánici na četnickou stanici. Četník v hospodě: nejhorší spiťan v dějinách filmu. Rozmlátí půl hospody: nábytek, nádobí, lucernu, flašky... Vrchní shovívavě přihlíží. Hlavní poselství této povídky: 1. lidská vůle dokáže minimálně tolik jako vůle Boha Všemohoucího. 2. Křesťané jsou nebezpeční fanatici. Čtvrtá povídka: v hlavní roli globus + klející Pištěk. Pátá povídka: filmaři si dělají legraci z Boha Všemohoucího. Galaťanům 6:7Nepodvádějte sami sebe! Bohu se nelze posmívat, neboť cokoli člověk zaseje, to také sklidí, -// Symbolika: Hned na začátku předčítá Řepa dopis: „…v Praze, dne 26. června 1934.“ (26.6. = 666); 32:00 – Marvan – merkel sign.; „Zabili Mariinu Matejovú.“, 2 x ležaté M = číslo 33; 1:08:45 – globus. Veliký globus u plukovníka v obýváku zabírá značnou část psacího stolu, nicméně to nevadí. Globus si můžeme vychutnávat přes minutu.; 1:11:32 – globus se vrací do záběru, tentokrát z větší blízkosti.; 1:14:40 – globus opět v záběru, tentokrát z jiného úhlu.; 1:35:48 – plyšová „zeměkoule“ ve vesmíru. Asi jen vteřinu, protože tato nelevitující gumovoplyšová koule se příliš nepovedla. // Hlášky: „Já jsem to šla hlásit. Na faru.“, hlásí maminka průšvihářka. / „Poznáte Volovu Lehotu?“, hezký název obce, kde žijí věřící křesťané. / „Já som sa v krčme spil, ako Pán Boh prikázal.“, asi podle verše 1 Petr 5:8Buďte střízliví! buďte bdělí! Váš pomlouvačný protivník jako řvoucí lev obchází kolem a hledá, koho by sežral:/ „Byli při tom cikáni. Ja nieviem, čo je to za proklatý národ, ale ja si myslím, že je to samotné pokolení Satanovo.“ / „Lúbím krásnu ženu. Vydatú ženu.“ Exodus 20:17…nebudeš dychtit po manželce bližního svého…/ „O trestu rozhodují lidé i na nebi.“ Naprosté překroucení křesťanství.

Miluji Povídky z jedné a druhé kapsy od Karla čapka. A když jsem zjistil že existuje tento (řekl bych až historický) film, rozhodl jsem se že se na něj podívám. Slyšel jsem spoustu chvál na režiséra Martina Friče. A opravdu film stál za to. Výběr povídek je slabší, myslím že jsou tam mnohem lepší povídky, ale za to byly velmi dobře a věrně zpracovány. Mě nejvíce bavil Ukradený spis, ten byl opravdu povedený a neměl chybu. A také se mi líbilo spojení mezi jednotlivými povídkami, že se odehrávali ve stejný čas na stejném místě. Akorát ta hudba občas řvala, jindy byla potichu. Ale to se dá prominout vzhledem k době kdy film byl natočený.

Čekal jsem svižné a vtipné krimi povídky podle knižní předlohy od Karla Čapka, ale nějak jsem se toho nedočkal a moc mě to nebavilo. V tomto povídkovém filmu si cestující v jednom vlakovém kupé vyprávějí své příběhy, ze kterých vznikne pět povídek. Hlavní postavou je komisař Bartošek, kterého hrál Jaroslav Marvan – jeho herecký výkon mě udržel u obrazovky. V první povídce mi toho chudáka Antonína Záruby bylo celkem líto a moc jsem se nezasmál. Ve druhé jsem se opět nemohl smát, jelikož v ní celou dobu brečela paní Landová, které ukradli tříměsíční Růženku. Vtipné bylo pouze to, když Bartošek a strážník Hochmann obhlížely maminkám v parku kojence v kočárcích. Ve třetí jsem se smál akorát tomu, když strážmistr Havelka nadával v krčmě na cikány, kteří tam hráli hudbu, a on se ožral, zpíval a tancoval. Ve čtvrté povídce se strhne obrovská hysterie ohledně ukradené piskle s makaróny, ve které byl ve skutečnosti tajný vojenský spis. No a v poslední povídce se ve vlaku objeví jistý vrah Kugler, který postřelí Bartošku, sám je zastřelen a pak jej soudí v nebi nebeská porota, a svědkem je Bůh všemohoucí. Pointa je v tom, že lidi mohou soudit pouze další lidé, nikoliv Bůh, který ví všechno. No, u té poslední povídky jsem pomalu usínal, takže ve výsledku dávám tomuto filmu 3*.