Byl jsem mladistvým intelektuálem (1999)

Já si ten příběh prostě musím napsat, i když jenom ve zkratce. Jde o to, že na nás naše mnohdy cynická učitelka (paní profesorko, čtete-li tento komentář byť jen omylem, vymlouvám se na toto označení jako Vaše vlastní označení sebe sama) dělala dle jejích lehce upravených slov experiment, zda-li naše generace (2007-08, kdyby Vám nabíhaly otazníky) ještě stále má skutečný smysl pro humor. Naší velice umělecké třídě tedy pustila tento majestátní krátký počin. No a jak tak u mě bývá, přesně u tadyté intoušské zábavy jsem se mohl ztrhat smíchy. Dokonalá parodizace za využití mnoha autentických frází dokazující autorům společenský kompas, který se v takovém prostředí dle všeho zcela jistě musí pohybovat - a strašně ho to tam srát. Intelektuálové tu jsou skutečnými zloduchy a v protikladu konzumní diváctvo naprosto perfektně ploché, takže já si opravdu nemůžu na nic stěžovat. Takovouhle černou komedii s co nejvíce stereotypními postavičkami já opravdu miluji. Když to skončilo (resp. muselo se stopnout pět minut před koncem, které jsme pak dokoukali s kámošku externě mimo školu či jak to říct), kámoš mi oznámil, že ten film je moje biografie. Učitelka se potom ještě zeptala, kdo si myslí, že ten film pochopil. K mému překvapení, kdy jsem se již několikrát zmiňovaně lámal smíchy (a ignoroval vše okolo) nás ruku pozvedlo asi jenom osm (z pětadvacetičlenné třídy), přičemž já jsem se ze všech přiblble gebil nejvíc. Zbytek třídy vypadal znaveně a unaveně... nevím. Achjo.... asi holt nepatřím do téhle generace:(

Jedna, dvě, intoš jde...Tak jsem zjistila, že intelektuálové skutečně existují a mohou býti mezi námi. Pobavilo mě to stejně jako výstup jedné známé herečky, která kdysi v televizní debatě o zdravé výživě vyřkla:a víte, že jsou lidi, kteří jedí vajíčka?Já pár intošů znám a taky jím vajíčka a taky koukám na filmy a taky jsem skákala gumu. A na verbálních slátaninách typuve smyslu schizofrenní analogie u postmoderně eklektického sochařství,já úplně ulítávám! Kdo tyhle hlášky vymýšlí? Parodování jazyka, jež se zde stalo nástrojem k úplné dehonestaci tvora zvaného intelektuál, mě pobavilo víc než celá hororová story.

Jako správný buran se naštěstí dokážu bavit u facek Buda Spencera a poslouchat Zdeňka Izera aMistra Shaolinujsem také viděl několikrát, takže jsem imunní vůči intelektuálnímu viru. Ale zdá se, že během sledování této pellicule, jsem se intelektuálně nachladil. Vnímal jsem totiž, jak neprofesionálně je onen krátkometrážní kinematografický teos natočen, že herecké výkony protagonistů jsou kvadraticky nevyrovnané, režie je jako v juvenilním ouverage, a anekdotická část díla trpí zoufalým nedostatkem plaisanterie. Že pouze iniciační idea je obstojná, ale následné procedurální provedení častokráte kolísá a do důsledků dotažený Einfall tomu chybí. Z pohledu milovníka kvalitní kinematografie bych se nebál nazvat práci tvůrců amatérsky diletantsky laickou až mainstreamově líbivou. (Tak nějak působí tento film). I když jsem nebyl mladistvým intelektuálem, kdyby mě někdo nutil poslouchat hudbu Michala Davida, dalo by se to považovat za porušení článku 31 Čtvrté Ženevské úmluvy. Abych mohl napsat tento intelektuální vtip, musel jsem si informace vyhledat na Wikipedii.

Amatérsky ale krásně zachycený kousek epochy přelomu tisíciletí. Od oblečení, přes popkukturní narážky na plakátech, po zanedbatelně ale postřehnutelně jiný styl promluv. Kidy a výlevy intelektuálů jsou na úplně jiném levelu a já se docela bavil. Mladí tvůrci tohoto ražení se v minulosti měli více podporovat a naše kinematografie by (až na pár výjimek) nevypadaly tak jak vypadá.

Jak v jednom z rozhovorů konstatoval sám mladistvý intelektuál Vladimír Škultéty: „To byla ještě éra Čestmíra Kopeckého na České televizi“. Bruce Lee vs. Friedrich Hegel. Nová média vs. autorské čtení. Chill vs. intelektuálno. Číz vs. kaviárové tousty. Mikrokomediální reflexe konce dvacátého století v jistých kruzích považována za kultovní záležitost. Palec vzhůru za jednoduchou nápaditost pánů Dobeše, Kopřivy a Pavlovského, kapku Nietzscheho a camea Michala Davida nebo Vladimíra Vrabce.