Bulk (2025)

SBulkemsi Ben Wheatley zřejmě chtěl tak trochu odpočinout od velkých studiových filmů a natočil si tak něco velmi punkového s malými prostředky. Nutno ovšem dodat, že zároveň jediným cílovým publikem tohoto filmu je právě sám Ben Wheatley. V jeho úsporném sci-fi dramatu, v němž čtyři herci zaujímají několik rolí v různých dimenzionálních rovinách, je poměrně těžké se zorientovat a držet krok s děním na plátně, které působí daleko spletitěji, než by bylo potřeba. Ač cením ten nezávislý a nízkorozpočtový přístup, musím říct, že pro své úmyslné diletantství mě ten film chvílemi dost ztrácel. [Sitges 2025](17.10.2025)

Vedome "zlý", na kolene robený film (okaté modely, zadné projekcie, herci hrajúci viac postáv, lacné rekvizity, kartónové kulisy!) až je to film dobrý, zaujímavý... punkový - od produkčných možností, cez vizuál, až po sebairóniu! Experimentálne sci-fi je mixom Fritza Langa, brakového noiru, kafkovskej atmosféry blúdenia a bezvýchodiskovosti, Frankenheimerových Seconds (1966) či Davida Lyncha. Korunku nízkorozpočtovému dielu dáva záverečné predstavenie ansámblu samotnou herečkou ako aj záverečné satirické titulky robené na štýl "Making of". Nečakaná spokojnosť, Wheatley je späť.(16.09.2025)

Někteří lidé užívají na párty drogy, prý aby se s patřičnou dávkou matroše dostali do jiné dimenze. Jak já jsem rád, že ty drogy mohu s klidem (i když možná také s neklidem) ponechat jiným a na přenesení do onéjiné dimenzemi s patřičným zážitkem plně stačí filmy. Dostatečně osobité, kreativní a propracované žánrové filmy. A tenhle přesně takový byl a oceňuji, že po návratu hlavního hrdiny do původní dimenze to samé tvůrci na závěr doslova provedli i s divákem a to způsobem nejen osvobozujícím, ale především velice vtipným! Závěrečné minuty spolu s titulky patřily k vrcholůmBulka, ale nešlo zdaleka o jedinou přednost nového filmu Bena Wheatleyho, který zcela po svém pojímá mnohé aspekty svého žánrového experimentu; stylově radikální, přesto mnohdy zábavná černobílá výtvarná stránka je pouze jedním z nich. Využití nízkého rozpočtu pro kulisy, směšné masky, ještě lacinější triky nejen v rámci akce a zadní projekce se dočkávají nejen obrácení možné slabiny na přednost osobitého stylu (to už tři roky nazpátek uměli celéstovky bobrů), ale leckdy rovnou s metavtipem na účet filmu. V přelétávání mezi dimenzemi s časovými a prostorovými rovinami se lze snadno ztrácet a velmi těžce plně nalézat, nicméně zážitek i s mysteriózní atmosférou, šmrcnutou finesemi žánrových klasik odLangapřesFrankenheimeraaž poLynche, to byl pro mě v mnoha atrackcích své výstavy skvostný, občas celkem zdařile míchajíc i hlubší stopy po úvahách nad ztraceností v bludném světě. To vše se skvělými hereckými výkony v čele s možná trochu podivným, přesto charismatickým hrdinem Sama Reilyho (pro mě první setkání s hercem, stejně jako panem režisérem) nebo také velmi zábavným staříkem s duší poutníka, který se vyklube z původně nemotorně drsného superpadoucha s kostýmem z kamenů. A když už jsem se rozjel s odkazy na jiné tvůrce a filmy (ačkoliv vězte, že to není nic proti tomu, co tu vyvádí již samotný Wheatley), tak v úplném závěru dodám film, který mi přijdeBulkovistylově nejbližší: řeckýČas věčnosti(2021). Jakoby tvůrci obou počinů patřili do stejné nové vlny nezávislých žánrových experimentů.[85%][Cinematik 2025, Piešťany](15.09.2025)