Brotherhood of Blades (2014)

Solidní historická akční krimi,jejíž story by seděla i do současný policejní kriminálky(císařský zabijáci/policie x kriminálníci x korupce x úklady x vraždy x úplatky).Trpí ale tak trochu televizní produkcí,kde kostýmy a tváře herců převyšujou choreografii a jejich bojový skilly.Škoda,v rukou schopnějšího režiséra,syrovější přízemnější akcí a produkcí Tygra a draka to mohla bejt pecka.

Zprvu som sa v postavách dosť ztrácal, zistiť kto je kto, bol celkom oriešok. Ale po dostatočnom vykreslení všetkých postáv začal príbeh dávať jasné kontúry a celkom zaujímavú a pekne zapeklitú zápletku. Na Čínu veľké množstvo súbojov, hongkonskú kvalitu a vizuálnu efektnosť síce nedosahujú, ale sú na druhej strane realistickejšie (žiadne žabacie skoky či letecké svišťanie medzi strechami), efektívne a pekne drsné. Potešilo, že v súbojoch popri tradičných mečoch boli zapojené aj iné typy zbraní.

Člověk se vždycky rád podívá na akční film. Samozřejmě za předpokladu, že má akční filmy rád. Já je rád mám a proti čínské škole rozhodně nic nemám. V tomhle případě se nejedná o něco, co by mě doslova odzbrojilo, ale akční scény jsou povedené a navíc je zde příběh, který dává smysl a má i nějakou emoční hloubku.

Z části se jedná o klasickou čínskou bojovku, ale film se víc soustředí na příběh plný intrik a z nich plynoucích tragédií a na překvapivě snesitelnou romantiku. Šermířské scény mají opět tu nejvyšší kvalitu a potěšilo mě, že tu hlavní hrdinové ani padouší nedisponují létacími schopnostmi a nemají ani žádnou jinou superhrdinskou vlastnost. Herecky dobré a i ten, kdo má problém plést si Asijce se tady celkem rychle zorientuje. Velká spokojenost. 85%

Cchi Mush Khe Ty Cchi bez Dhar Ťan Ňa-ňa po Kantonsku jsou rozhodně příjemným překvapením. Žádný přílišný letecký Den NATO, žádné markantní obvyklé opičí čurákování, jen poměrně brutální a výpravně natočená Zrada a pomsta s překvapivě humánní stopáží, kde i ty jakože hodné opičky nejsou vyloženě kladné a každá je svým způsobem trochu svině. Akorát by je opravdu měli pro evropského diváka začít vybavovat zřetelnými jmenovkami, třeba něco jako „HELOU, já jsem KONG“, protože první půlhodinu jsem byl opět naprosto v prdeli a čuměl na to jak do zdivočelého šimpanzího výběhu, nemaje absolutně tucha, kdo je Jing a kdo Jang.