Bravo, girls! (2000)

Keby dajú viac športu a detailov zostáv bolo by to oveľa lepšie. Úplne to zabíja hlúpy scenár, ktorý je tuctový, naivný a bez nápadu. Inak, vidieť takú ich najvyššiu súťaž naživo by asi bol zážitok, lebo je to riadna morda. Oplatí sa to vidieť hlavne kvôli Kirsten a babám, ale bez chalanov by tie zdvihy nedali, takže tak. Šport je to zaujímavý a aj náročný, ale nebolo mu venované až tak veľa priestoru, ako by si tu zaslúžil a mohlo by to byť tak aj dlhšie.

Naivní, leč neuvěřitelně roztomile natočené promo jistě zvláštní americké tradice. Všichni herci na pohodu, soundtrack dobově cool a místy to umí být i hodně vtipné. Čtvrtou hvězdu za super sexy ústřední duo Kirsten a Eliza, u které mě vážně mrzí, že si vlastně nikdy nezahrála v ničem pořádném, nepočítáme-li dětskou roli v PRAVDIVÝCH LŽÍCH. PS: V době vzniku nad tím koukám mnozí velkopansky ohrnovali nosy, jaká je to limonáda, ale povšimněte si prosím, kolik je tam výraziva, které by dneska v žádném případě do teenage komedie producentským dohledem neprošlo. Just sayin... 65 %.

"Mám rád sport, který obsahuje gymnastiku, tanec a krátké sukně." V tom se s panem komentátorem shodneme. Takže ve chvílích, kdy nožky kmitají nad hlavami a salta s vruty se přetahují o divákovu pozornost, tak já nemám nejmenších výhrad. Oproti tomu romantická část mezi poskakováním za moc nestála, ale leccos zachránila hudební stránka, kde jsem mezi roztleskávačskými hitovkami nečekaně zaslechl i Sum 41 nebo třeba Warrant, a to mi dost zvedlo náladu.

Hloupoučká holčičí sportovní oddychovka, která nechtěně vtipně vyznívá hlavně proto, jak ten cheerleading berou všichni (všechny) stoprocentně vážně (i když ona to dozajista je gymnasticko-taneční řehole, viz ty nacvičené soutěžní sestavy). Až jsem chvilkami získával pocit, že si z toho tvůrci tak trochu utahují, ale pravděpodobně ne. Nicméně pozitivní energii a okulahodící dívčí ansámbl v čele s Kirsten a Elizou tomu neupírám.

Na film o roztleskávačkách opravdu slušný výkon. Občas sice naivní, ale rozhodně vtipné a překvapivě i sympatické - středoškoláci a sourozenci se k sobě chovají všude stejně. Na závěr jedna hláška, která mě, ačkoliv to pravděpodobně nebylo smýšleno, naprosto dostala: "Ty nejsi prokletá, jsi jen blbá!"