Boku no kanodžo wa saibógu (2008)

Na noční obloze se zablesklo. A vzápětí znovu. Jakoby se elektrické výboje snažily konkurovat neonům tokijské autostrády. Ve vzduchu byl cítit pach spáleného ozónu. Záblesky soustředěné do jediného místa uprostřed vozovky, se slily v jednu zářící kouli. A pak náhle, v jeden krátký okamžik, intenzita jasu pominula a místo žhnoucí koule klečela uprostřed silnice postava. Bylo zřejmé, že se časoprostorem prodral do našeho světa, další cestovatel z budoucnosti. A svit v jeho očích znamenal jediné. Jako člověk pouze vypadá.Něco vám to připomíná? Zapomeňte. Tenhle cyberdyne má tvář mladé dívky, na hlavě mikádo a postavu...nu je to Japonka, tak asi 70/40/70. A nepřišla zabít vůdce odboje, ale ... . Žádné ukrutné akční sci-fi nečekejte. Navrch tady má romantika. A bohužel občas hnusně ukňouraná. Naštěstí se střídá s vtipnými momenty, takže cílovkou nejsou jen přecitlivělí teenageři, kteří sní o dívce, která bude programovatelná....nebude jí vadit, že jsou patetičtí bambulové. Díky povedenému a nefalšovaně dojemnému závěru, si v tomto emočním guláši najde pár kousků "poživatelného" obsahu i běžný divák. Haruka i Keisuke jsou moc sympatičtí mladí lidé a pokud vydržíte do konce, tak tvůrcům odpustíte i některé pro mě fakt odpudivě uplakané pasáže. A to už musí být, když tohle "garantuje" cynik mého ražení... . Přesto lepší hodnocení nedám...v kontextuvčerejší japoňárny, by to neodpovídalo mému hodsys. Protože nebýt závěrečné dvacetiminutovky, možná bych plácnul jen 2*. Takhle je to na3 a půl*.

Konec to vytáhl na tři, jinak do té doby šíleně nevyrovnané. Hlavní hrdina výjimečně pitomej, sice zápletka zajímavá a Haruka Ayase krásná jako vždy, ale scénář silně drhne a určitě to potenciál nevyužilo. Ale konec je naštěstí romanticky vypointován, takže ve výsledku ta podivnost dopadla ještě dobře.

Fakt úchvatné dílo, které je zhmotněním snu všech kluků. Typická romantika, unášení se závanem vzpomínek, dychtění po tom, co je ona dotyčná dívka vlastně zač, proč jste stále znovu a znovu vystaveni nebezpečným situacím. Uvědomění si své existence i toho, že existují síly mimo náš dosah, s kterými moc nenaděláme, můžeme jim jen vzdorovat, do posledního dechu, a přát si, ať nás neopustí jiskřička naděje. Jak nenápadně a vtipně to začalo, tak opravdu emocionálně a napínavě to skončí. Tím člověku dojde, že tady platí trošku jiná pravidla, než by se mohlo na první pohled zdát. Ta tématika, co celý film drží na nosném podkladě, je podána nevšedním, absolutně strhujícím způsobem. Přispívá k tomu i humor, drsnější nátura, bezprostřednost obou, jejich vzájemná chemie, výtečná atmosféra i celkový přesah toho, co si ze sledování divák posléze odnese. Závěrečná hudební melodie mě opět dokázala rozproudit natolik, až se sluchátka kabelem vypojila z repráků. Jak v transu a omámen jsem z ní byl, s hlavou zamotanou a rovnováhou ztracenou. Neskutečně cool!

Předem varuji, komentář se neobejde bez spoilerů. Pakliže jste film neviděli, doporučuji vám, abyste jej nečetli. S "Cyborg Girl" mám dva problémy, pro které budu v hodnocení skoupý. Avšak věřte, že mě to samotného mrzí. Čistě pro oko, na úrovni prostých vjemů to byly hody (třebas zemětřesení dává vzpomenout na to nejlepší z tvorbyR. Emmericha, tedy to nejlepší z katastrofických filmů + choreografie bojových scén a pohybu robotky + na Haruku Ajase se fakt dobře kouká, takhle si představuji holku, pro kterou by kluci chodili i po střepech...), ale... 1) Cestování časem (sci-fi linka). Troufám si tvrdit, že "Cyborg Girl" nedostatečně vzalo v potaz, že čas je něco jiného, něco mnohem komplexnějšího než jednoduchá přímka o třech autonomních rozměrech (minulost, přítomnost a budoucnost). Nelze cestovat z budoucnosti do minulosti (respektive přítomnosti), změnit ji a čekat, že budoucnost zůstane táž. Pokud člověk změní minulost (přítomnost), místo, odkud poslal posla dát událostem jinou tvář, se stane jiným. A už nebude odkud, někoho někam poslat. Rád bych vám to přiblížil na dvou kruciálních scénách filmu (za a) kdy se Jiro od svého budoucího já "videopřenosem" dozvídá, že tajemná dívka je kyborg; b) úplný závěr, v němž "originál" překvapí truchlícího Jira). a) Kyborga vytvořil znetvořený Jiro. Problémem je, že H. A. Jira zachrání, nikdy k jeho znetvoření nedojde. Kdo tedy kyborga poslal, za jakým účelem, aby zmařil již zmařený útok? Respektive, jak můžeme vidět mluvit útokem šílence zjizveného Jira, když útoku byla zabráněno? ;-) b) Ještě zajímavější (kacířská) otázka: Proč, když se Jirovi zjevil předobraz jeho milované robotky, bylo tak důležité kyborga opravit? Zasvětit tomu celý život, dokonce spolu zemřít (idylicky vypadající smrt + byli spolu vystaveni v nějakém tom muzeu)? Ano, možná to bylo nutné proto, aby se celá ta událost mohla odehrát, avšak nebylo smysluplnější, kdyby nám tvůrci nabídli nějaké indicie, že spolu tenhle pár stárnul (a zestárnul). Vím, mohlo to být matoucí, každopádně já bych to ocenil. Jinak by mě docela zajímalo, zda spolu Jiro a starší H. A. žili, když Jiro posílal kyborga do minulosti (současnosti). ;-)) 2) Konstrukce cyborg girl. Přichytil jsem se, že mně vlastně dost vadila ta oscilace, kdy se jednou zdá, že postava H. A. toho ví víc než všichni ostatní (že je nejvědoucnější postavou s bůhvíjakým posláním; pro důkaz: naprostá zbytečná scéna návratu do rodné vesnice), a pak se chová jako tabula rasa, nepopsaný list (vyjma studu a určité panenské nevinnosti). Nějak nevím, co si mám myslet o její roli v této romanci. Věděla například, že přijde zemětřesení? (předpokládám, že ano) Byla její smrt součástí plánu, nebo náhoda? (i tu se dá uvažovat, že k tomu muselo dojít... jelikož už k tomu došlo; i když k tomu mohlo dojít i náhodou) Avšak, co její probouzející city? Měla to naprogramováno? Nebo to byla naopak výchylka? To je to nejvíc provokativní, zde je ten film zdá se mi až moc povrchní. Docela mě mrzí, že tohle film vůbec (respektive za mě nedostatečně) nenaznačuje. 55%

Film, ktorý sa oplatí vidieť. Možno keby som ho videla hneď, keď bol natočený, moje hodnotenie by bolo stopercentné. Lenže odvtedy už prišlo veľa podobných sci-fi, ktoré ho prekonali. Napríklad len o rok neskôr sa objavil nezabudnuteľný Mr. Nobody. V každom prípade, aj po rokoch má tento originálny príbeh čo povedať. Haruka Ajase ako kyborg bola úžasná. Silné štyri.