Bleeder (1999)

Nicolas Winding Refn ještě před Drive natočil celkem syrový, hlučný a strašně 90s film. A přesně v tom je ten problém, Bleeder chce být drsný film o násilí, úniku do VHS kazet a toxicitě, ale často to působí spíš jako něco nepopsatelného, než něco, co tě fakt zasáhne. Atmosféra? Jo, ta je naprosto úžasná a mrzí mě, že film je takový jaký je, protože je natočen velmi pěkně. Dánsko je tady záměrně ošklivé, vztahy jsou nepříjemný a násilí nepůsobí filmově cool, ale obyčejně, což je asi záměr. Film se snaží ukázat, že lidi nejsou drsní proto, že by chtěli, ale proto, že jsou ztracení, zlomení a neumí mluvit. Fajn myšlenka. Jenže provedení často dost kulhá. Postavy se točí v kruhu a i když je to drama o tom, že život je kruh, neznamená to, že film musí být taky. Lenny je sice dobře zahraný Madsem Mikkelsen a v podstatě je to jediný důvod proč jsem si tento film pustil, má charisma i když hraje totální chodící red flag pro někoho, ale film mu věnuje tolik času v jeho temnotě, že ti nakonec začne být skoro jedno, kam to povede. Ne proto, že by to bylo moc drsné, ale proto, že je to repetitivní. Vztahové linky jsou zde celkem o ničem, ale místo pomalý destrukce dostaneš spíš náhodný výbuchy, které nejsou dostatečně vystavěné. A když už má přijít nějaká ta pointa, film se spíš vybije, než že by něco uzavřel. Ale pro diváka, co chce víc než mood a víc než „koukni, jak jsem drsný,“ je to jen průměrný film.

Hereckej team z kultovní trilogie Pusher (1996-2005) se opět potkává v zajímavém kousku Bleeder. Už jen tato sestava přidává filmu hodně na kvalitě! Nejlepší roli (i když vedlejší), alespoň za mě, dostal určitě můj oblíbenec Mads. Filmoholik pracující ve videopůjčovně je prostě top.
Přináší velice příjemné vsuvky. Ale o tom film není. Funguje hlavně jako sonda, poukazující na reálný problém značného procenta lidí. Uchopení situace, kontroly sebe sama a své agrese. Což se tak v tomto případě úplně nepovede! Slowburn s parádní atmosférou, gradací a skvělými hereckými výkony. Autentický snímek ze života, který stojí za to vidět.

Zaujímavý film, schválne nevravím, že dobrý alebo zlý. Refn vie prívetivým spôsobom spracovať záporné postavy - sú také ľudské, bežné, žijúce v reálnom svete. Môže to byť váš sused, alebo kolega z práce, ktorému sa v živote nedarí (alebo ako v tomto prípade, sa nevie vysporiadať s tým, čo mu život prináša, čo nie je to isté). Priznám sa, že keď som videl obsadenie, pôvodne som čakal niečo ako Pusher diel 1.5, ale Bleeder je o dosť iný. Tak tri a pol. A ak vás bavia škandinávske filmy, tak si dajte aj 4 hviezdičky.

Bleeder, neboli ve slangu ničema, lump, příživník, chudák, lékařsky též ten, kdo krvácí, hemofilik. Obsazení jak zDealera, natočené stejným pouličním stylem. Ty jejich malé krcálky, to bych tipoval spíš někde v Číně a ne v Dánsku. Mimo jiné mi to přijde jakoRefnovovyznání filmům, které ho inspirovaly nebo se mu líbí, k čemuž mu dobře posloužila videopůjčovna a postava, která o ničem jiném než o filmech nemluví (Mads Mikkelsen). Jako film to není zrovna průlomové a spěje to k jedné nebo dvěma zajímavým scénám, ale jinak nic moc.

Ač je mladík Lenny filmovým nadšencem z prodejny VHS či DVD, který snad o ničem jiném, než o filmu nemluví, jeho vyprávění či promluvy bych si tedy dovedl představit mnohem zapálenější, než třeba pouhé vyjmenování řádky režisérů. :o) To jsem už nabyl obavy, aby z celého filmu nevzešla od Nicolase W. Refna jen jakási rádoby cinefilní pocta. Nevím, nakolik se Refn v této spíše vedlejší, ale výrazné postavě viděl, když si v její přítomnosti snímek pravidelně prokládá různými (např. plakátovými) odkazy na akční béčka, ale nakonec jsem si začal říkat "a je to zajímavý..." A možná, že i takhle bych si představoval zdařilý snímek naplněný cinefilními odkazy – neboť ty odkazy netvoří jádro, jsou spíše bonusem, film na nich nestojí, hlavní devizi je napínavé psychologické drama (s akčními prvky) jiné postavy. A nakonec mám pocit, že i ty akční filmy plné brutality, tolik sledované hlavními postavami, tu mají propojení směrem k ústřednímu příběhu a spolu s temným zážitkem za dveřmi klubu mají stejný kousek vlivu na povahu Lea, kterému nešťastně dopomůžou k prolomení nervů s dosavadní trpělivostí a radikálnímu jednání. PředchozíDealerse mi líbil kapánek víc, tento Refnův film je méně dynamický kamerou i vyprávěním s doplněním o druhý poklidný (romantický) příběh. Ale většinou mě i tak vtáhl, napínal a upoutal nezávislou atmosférou (jednou civilně obyčejnou, ve scénách z mučírny plné kaluží zase až sugestivně děsivou) i hlavním rozporuplným nehrdinou opět bezvadně ztvárněným Kimem Bodniou.[75%]