Kodaňský kovboj (2022)

Refn má smolu, že Lynch tu bol pred ním, a že je úchylnejší a zrozumiteľnejší než Lynch. Takto bude čoraz podpriemernejší priemerný divák vidieť len neónovú manieru bez deja. Ale to v podstate vôbec nevadí lebo Refn točí pre seba a buď na tú hru divák pristúpi alebo nie. No a mňa tá jeho hyperestetická audiovizuálna neónová žranica, v ktorej hlavnú úlohu hrá temná modropurpurová dusivá atmosféra a psychopatické postavy neprestane asi baviť nikdy. Pri troche interpretačnej ústretovosti vás totiž Refn vtiahne na temné a nepríjemné miesta ľudskej psyché a nechá vás dosýtosti sa v tom krásnom hnuse vykúpať.  O deji je zbytočné písať, pretože podobne ako v Too old to die young si ho musíte v hlave poskladať sami, Refn rozhodne nevedie diváka za ručičky ale vyžaduje i pri tom pomalom tempe absolútnu pozornosť. Po stránke obrazovej je Kovboj jeden z unikátov kompozície a svietenia, farebných schém a rámovania záberov. Zmierte sa s tým, Refn je úchylný génius a je to  ultra audio-vizuálny režisér, ktorému ide skôr o význam a impresiu obrazu než dej. Nie je to pre každého ale kto má rád temné miesta a krásu tam, kde vôbec nie je, si príde na svoje. 9/10 P.S. Obsadiť svoju vlastnú dcéru do role archnemesis bitch, ktorá sa objaví v posledných dvoch dieloch a v princípe zmení celý žáner seriálu...no čo k tomu dodať, tlieskam a Netflix, you better give him money for next seasonS.

Začiatok vyzeral ako tak reálne, ešte aj druha časť bola v celku zaujímavá. Potom, ale scenár klesol do nelogických udalostí, menil sa charakter hlavnej postavy. Hlavná postava mi prišla ako 2x staršia Majka z Gurunu, kamera a hudba sa snaží navodiť Lynchovu atmosféru, sú tam aj prasce a vrah dievčat evokuje Hanibalov príbeh a veľa ďalších veci. Treba, ale uznať, že je to nevšedná miniseria a, keby si režisér dal väčšiu námahu s príbehom, mohlo by to byt ďaleko lepšie

Vizuálny aj hudobný majsterštyk, ako je už u kúzelníkaRefnaneotrasiteľnou tradíciou, obsahovo však podobne riedke, akoOnly God Forgives.Oba tieto počiny mám svojim spôsobom veľmi rád, avšak aj mne miestami dochádza trpezlivosť s tak prázdnym a pomalým tempom. Koncept "rozprávky pre dospelých" v refnovskom štýle sa mi veľmi páčil a to všeobecne magický realizmus nemusím. Je tam z každého tvorcovho trademarku niečo, je to explicitne surové a opäť nám servíruje stiesnenú atmosféru ohavného sveta plného ľudského zla, ktoré je natoľko prepletené, že niet úniku. Linka v Kodanskom podsvetí dokáže byť pútavejšia, pretože odrazu sledujeme gangsterské krimi viac priblížené reálnemu (pod)svetu, v ktorejRefntransformovane nadviazal na svoju kultovú trilógiu. Naopak linka s albáncami sa akosi na škodu vytratila do prázdna. Ako fanúšik sa žiaľ obávam plochého recyklovania a prehnanej samoúčelnosti v jeho budúcej tvorbe, ktoré už je zjavné aj tu. Je to také pozlátkové sklamanie s úsmevným cameomHidea Kojima. ZlatéDriveaToo Old to Die Young.

Winding Refn se vrací do Dánska a to ve velkém stylu. Severskou metropoli vyobrazuje opět (ale vlastně z ní moc nevidíme a jsme stále někde v lese v regionu Kodaň-venkov) ve své nejtemnější zhýralosti v odvráceném světě balkánských a čínských gangsterů, prostitutek, drog, jenž je konfrontován s jakýmsi folklórním světem, který je zahalen v mlhovině mýtů, ty jsou však pro lidi naprostou samozřejmostí, tedy zde nadpřirozeno nikoho nevyvede z míry, stejně jako v románech magického realismu. Ve stejné samozřejmosti se tato kodaňská diegéze dává nazřít divákovi, tedy šestidílné vyprávění ukazuje jen jakousi nepatrnou epizodu ze života Miu a nemá nejmenší potřebu nám něco vysvětlovat o jejím původu, minulosti a ani budoucnosti, kdy se toto okýnko k nahlídnutí do tajemného světa zavře posledním dílem v okamžiku, kdy se má všechno změnit. I přes tuto nevstřícnost k divákovi je tento střet světského a pohansky-mytologického, jež dohromady tvoří jeden fungující pevně stojící fikční svět, velice působivý. Stejně tak jako je fialový neonový nádech obrazu syntézou konfliktu mezi červenou a modrou, mezi metafyzickými silami zla a dobra, tak se jedná i o jakési vyústění Refnovy původní dealerské tvorby a jeho následných amerických stylistických vrtochů. Audiovizuálně neuvěřitelně podmanivé, minimalistické, neustále hučení, synťáky a neklid, panoramatické plynulé otočky a transfokace kamery, strnulost postav až v (roy)anderssonovském duchu, s tim rozdílem že to není nuda a když se figury rozhýbou, tak si až v poetické souhře pohybu rozbíjí hubu, nebo někoho ubodají nůžkami. Jako seriál jistě funguje, neb jsem se nemohl dočkat dalšího volného večera, kdy si pustím další díl, a přesně o to by u tohoto formátu mělo jít. Nadstandartně kvalitní produkce, co se týče mainstreamové streamovací scény, a je třeba děkovat Netflixu, za to že mimo mrvení jakéhokoliv filmového vkusu standartního diváka skrz vlastní algoritmy, opět přišel se cinefilní lahůdkou, co se stala uskutečněnou ve spojení osobitého zaběhlého režiséra s mladými scénáristkami, jimž je garantována tvůrčí svoboda. Po loňskémBílém šumuaBlondejeCopenhagen Cowboyskvělým startem do roku 23.

Nooo, tak to bylo 9mm mezi oči!  Fuuuckt něco, ale opravdu NĚCO! Bylo to tak bizarní a divné až mě to vlastně donutilo se na TO dívat až do úplného konce (stejný pocit jsem měla i v jednomKrálovstvía žeru ho dodnes) i přesto, že jsem nevěděla jestli je to hnusné a debilní nebo se mi to líbí. A během toho jsem si ten sled vizuálně-podivných scén točených koldokolovou kamerou, podivných postav a postaviček kodaňského podsvětí, barevnému ztvárňování postav a dalších fantaskností, jednoduše oblíbila, nebojím se říct i LOVE. A přestože jsem to místy vůbec nepobrala, snažila jsem pokud možno vypnout mozek a nechat scény jen tak plynout...a to se mi vyplatilo. Nicméně i tak bych dala 4*, ovšem to by tam nesměl být tenŠíleněboží!a pro mě geniální soundtrack, který přeřval úpa všechno až jsem se kolikrát tak lekla, že mě málem kleplo. Dialogy potichu a pak PRÁSK!.. NO a to by tak asi bylo všechno, zazvonil zvonec a pohádky je milé děti konec ... Za mě uhranutých 100%