Bitva o Sevastopol (2015)

S filmom mám len ten problém, že mi pripadá ako zostrihaný seriál, táto látka by si vyžadovala oveľa monumentálnejší film a väčšej dĺžke a o väčšom rozpočte, lebo ten príbeh má grády a Ljudmila si zaslúžila lepšie spracovaný príbeh. Je super, že Rusi spolu s Ukrajincami natočili tento film a hlavne preto lebo je o žene, nielen o "gerojoch". Dnes hlupáci rúcajú hlavne v západnej UA Červenoarmejcom pomníky (ako by oni všetci mohli za Stalinovu politiku či za dnešnú politiku) a dosádzajú si tam nacistických kolaborantov a EU sa na to pozerá, že veď dobre..., nech si aj zahajlujú, veď sú "hrdinovia". Pošlime im pár desiatok miliárd, čo na tom, že o deň pozdejšie sa to Zelenému zdá málo a žobre zas. EU tancuje ďalej ako píska Voľoďa s NS kumpánmi, čo pár rokov dozadu ani Ukrajinsky poriadne nevedeli a EU sa vracia do dúhových  jaskýň. Človeku sa chce z toho zvracať. Je to hanba na celý svet. Dnes potrebujeme aj takéto vzory ako bola Ljudmila Pavličenková, neuhnúť ani o centimeter, merať jedným metrom a nesrať si do huby.

Celkem charóšij film na to, že jde o RU & UA produkci od začátku až do konce. Příběh celkem odsejpá, sice je tam až příliš mnoho pleš-fleků z Vajthauzu zpět do minulosti s nezbytnými zfanatizovanými sovětskými funkčionáři, kteří ostře kontrastují s uvolněností a grácii e-Lenóry, ale to je klasika. Vzorný průběh opatrných romantických scénářů, plus motivační kecy všech hvězdičkářů. Jinak bojové scény, ať už hrané,  nebo CGI nesklouzávaly k humorné kvalitě filmů s DLundgrénem.  Pavličenková pohledná snajperka, hodila by se k Zajcevovi. Já si ten film užil, ať si kdo chce, co chce povídá, ať si starej Verbal láteří do pěrunskiego alelůja, dávám čtyři hvězdy. Pózor, čélém vzad, pochodém vchod Lunochod!

Vynikající ruský film natočený v koprodukci s Ukrajinou přibližuje život neznámé známé Pavličenkové, v každém případě jedné z nejúspěšnějších rudoarmějek druhé světové války. Neznámá jména vyjadřují nečekaně vysokou kvalitu, což platí jak pro režiséra Sergěje Mokrického, tak pro představitelku titulní úlohy Julii Pěresildovou. Skutečnost, že tato ruská mladá žena se stala přítelkyní Eleanor Rooseveltové a pravidelně s ní korespondovala, opravdu vyráží dech. Film sám nese pečeť putinského období včetně kritických glos na adresu dobového stalinského režimu. V tomto ohledu navazuje na Karův film VČERA BYLA VÁLKA; zobrazení prohrané bitvy o Sevastopol dokresluje kritickou sebereflexi současné ruské společnosti, citlivě však také reflektuje étos nadšení a připravenosti sovětské společnosti k boji s Hitlerem. Zajímavým obohacením je i retrospektiva r. 1942 - tj. návštěvy sovětské delegace ve Washingtonu i viditelných rozdílů mezi oběma tehdy spojeneckými zeměmi. Příběh, sevřený do dvouhodinové epopeje, je strhující a uchvacující - pro skutečně informované. Povrchní výlevy některých dojmologů na tomto fóru na tom nemohou nic změnit.

Z tej bitky som teda veľa nevidel. Ani ten Sevastopoľ tam veľmi nebol, čo Sevastopoľ, vlastne ani topoľ. Mne sú takíto hrdinovia cudzí či už na americkej, ruskej alebo eskimáckej strane, ale zasJulija Pěresildsa zhostila svojej roly dobre a malo to dobrý spád. Jediné ale čo mi je na Ľudmile ako osobnosti sympatické je, že pracovala v továrni pod názvomARSENAL.

3,5* bojové scény jsou bezchybně natočeny,  ale mohlo jich být víc je tam dost romantiky a kecání. Název Bitva o Sevastopol je dost zavádějící, když v Sevastopolu se to odehrává až v závěru chvilku. Spíš je to životopis sovětské sniperky Pavličenkové, ale dobře se na to dívalo víc takových válečných filmů.