Bitva o Falklandy aneb jak jsem vyhrál válku (1992)

Asi nie som jediný, ktorý od filmu očakával ozajstnú vojnu o Falklandy a nie len prvotné dobytie argentínskym výsadkom. Možno by nebolo ani to vyslovene zlé, ak by prvotná nuda, t.j. dlhotrvajúce zoznámenie sa postavami bolo kratšie a následný útok Argentínčanov dlhší. Z filmu až príliš srší televízne spracovanie, hoci napr. vojnové scény v noci sú celkom fajn. Pochváliť možno aj to, že si film nerobí posmech z argentínskych vojakov a prejavuje im až nečakane veľkú úctu. A pritom išlo o špinavú invíziu mocichtivého diktátorstva, ktorý vtedy v Argentíne panoval. Niečo, ako je teraz v Rusku. Horšie sú na tom herci, z ktorých okrem Richardsona a Mcneiva nikto nepredvádza ani len štandart. A rovnako tak všade vopchaný suchý humor, ktorý sa k filmu a k téme nehodí. Nehovorím, že nejaká hláška sa nevydarila, ale celkovo to skôr malo rušivý efekt a dusilo to i tak chabú atmosféru.

Televizní snímek popisující převážně politické dění kolem válečného konfliktu mezi Argentinou a Velkou Británií v roce 1982 o souostroví Falklandy/Malvíny, Jižní Georgii a Jižní Sandwichovy ostrovy. Válka byla výsledkem dlouhodobého sporu, který vyvrcholil invazí argentinských jednotek. Odezva těch britských nenechala na sebe dlouho čekat. Skončilo to porážkou Argentiny a ani to dlouho netrvalo. Zajímavostí je, že tato válka nebyla nikým oficiálně vyhlášena. Každý chtěl zkrátka nadvládí pro sebe za každou cenu. Snímek se tedy nijak zvlášť neřadí jako přímo válečný film, byť se to pochopitelně v rámci děje válečné scény nevyhnulo. Drama na základě skutečných událostí odvyprávěn přes břitký britský humor, jako by se ony události zlehčovali. Tím to moc nijak zvlášť nezaujme, poněvadž z toho není jasné, jestli to filmaři mysleli vážně či ne. Každopádně jako přiblížení či připomenutí oné historie zase lepší než vůbec nic.

Realistický film o přípravách na bitvu a jejím průběhu a neslavném závěru. Film v podstatě končí kapitulací britské posádky v Port Stanley, takže žádné velké bojouvé akce nečekejte. Film je navíc plný suchého britského humoru a tak ve mě i po letech zanechal silný dojem, přesto že jde spíše o konverzační zaležitost.

Obvykle netrpím potřebou se negativně vymezovat vůči komentářům dalších uživatelů, ale jsou chvíle, v nichž i zásadový člověk musí uznat, že pravidla existují proto, aby se porušovala. Začněme třebas stížnostmi vůči mnohoslibnému názvu Bitva o Falklandy aneb jak jsem vyhrál válku. Velkolepých bitev se člověk skutečně nedočká, spíš symbolických přestřelek, leč za vytvoření očekávání nemohou tvůrci filmu, nýbrž čeští distributoři. Originální název An Ungentlemanly Act třeskotem zbraní příliš nezní. Distributor měl ovšem snaživost v krvi a tak ještě připojil přídomek "aneb jak jsem vyhrál válku," čímž se diváka zřejmě snažil připravit na satirický pohled filmu na konflikt. Žel ne každý asi zná knihu Jak jsem vyhrál válku od Patricka Ryana odehrávající se v druhé světové válce a tak mu tato nápověda nijak nepomohla a suše humorné ladění snímku nevelkoryse přehlédl. Škoda, osobně se domnívám, že v těch nejlepších momentech může film soutěžit i s klasikou jako Jistě, pane ministře. Guvernér je ostatně typ herce, který by do onoho seriálu mohl s klidem v okamžení přestoupit. +++++"Pane, venku se potuluje spousta Argentinců." "No tak jděte ven a všechny je postřílejte." "Pane, je jich opravdu hodně." "Dobrá, postřílejte tedy alespoň nějaké."+++++ S mým prvním "vymezováním se" úzce souvisí i potřeba diváka mít ve válečném filmu odehrávajícím se na konci 20. století tanky, děla, tryskáče, roztrhaná těla a nefalšované hrdinství. Někdy tedy i falšované, ehm. Někteří možná i raději. Když jim je Ungentlemanly Act nedodá, připadají si podvedeni. Namísto toho, aby přemýšleli o tom, zda náhodou nejde o inovativní přístup k žánru, případně jestli jejich očekávání nemá v sobě nějakou skrytou vadu, dští síru na film, jeho autory, někteří dokonce na konflikt samotný, který jim připadá tak blbý, že za zpracování ani nestojí. +++++ Dík volbě tragikomické operace se tvůrci automaticky osvobodili od řady konvencí, které by je jinak možná tlačili ke konzervativnějšímu zobrazení války. Válka sotva začala, boje nepropukly a tak krajina dosud není přemalována běsněním konfliktu. Poklidné městečko pohlcuje místní vojenskou posádečku, jejíž členové nepatřičně legračně postávají na zahrádkách, přebíhají fotbalové hřiště, paní domácí jim na pátou chystá čaj s bábovkou, přespávají v dětském pokojíku a vstávají včas na hlídku díky budíku s Mickey Mousem. Řada civilistů nemá pochopení pro hraní na vojáčky. V jiných filmech se z civilů stávají oběti či kolaboranti, tito jsou naštvaní, že nemohou v klidu jít do práce. Bojuje se mezi domácím zvířectvem, které svým zděšeným pobíháním po hlavách vojáků znesvěcuje ten velkolepý, obdivuhodný podnik jménem válka. +++++ Sakra, řekl jsem právě, že válka je velkolepý a obdivuhodný podnik? Dobře jsem udělal. An Ungentlemanly Act totiž překvapivě nabízí divákovi i určitou sebereflexi vůči jeho vnímání filmových bojů. Obvykle se v komentářích u oblíbených filmů dočteme, že: "Válka je blbec," leč zároveň se na ní žádá, aby naplnila naši žádostivost po střelbě, smrti a výbuších. Sice ji odsuzujeme, ale zároveň ji vidíme jako nejlepší příležitost k tomu, aby obyčejný člověk projevil hrdinství a dospěl v opravdového muže. Míchá se v nás absurdní směs dětinského nadšení, romantická potřeba Valhally i upřímný pacifismus. Přeci by nemělo být tak těžké se srovnat s tím, že pro jednou vidíme válku malou a skutečně hloupou? Zvládneme vidět nesenzační, pitomou a naprosto zbytečnou smrt a uznat její svého druhu "pravdivost"? Pochopíme vojáky, kteří se vzdají, poněvadž nemají žádnou šanci? Dokážeme vidět hrdinství jako hrdinství tehdy, když se nám zdá, že "hrdina" jen nejspíš nechtěl ztratit svou "chlapskou" tvář, prokazatelně se bál a strach během svého hrdinství nikdy nepřekonal? Měli bychom. +++++ Pro jednou se smiřme s tím, že v tomto filmu se smějeme těm, kteří válku berou vážně. Takovou škodolibou radost nad marností těch, kteří hájí potrhaný prapor kdysi nejmocnějšího impéria vám jiný film nedá. I v možnosti povšimnout si, jak ostrované vzdálení půl světa od vlasti lpí na jejích domnělých tradicích víc než Britové Britští se skrývá ojedinělost. Těch postřehů a drobnůstek, co je tu k vidění... Jistě ne nejlepší britský film roku, ale nejlepší britský televizní film roku dost možná. Slabé ****.

Fanúšik ortodoxnej vojnovej akcie si asi na svoje nepríde, (tých by možno zaujímalo pokračovanie tohto konfliktu) akonáhle sa nejaká stihne udiať, nastupuje na scénu diplomacia. Prestrelky sú viac menej v komornom duchu a človek sa na ne dosť načaká. Briti v tom čase mali na Falklandoch cca 100 mužov, takže dve desiatky obrnených argentínskych vozidiel ich dokážu celkom rozosmutniť. Prínos filmu skôr vidím v objasnení tejto menej známej kapitoly britských dejín.