Bílý Bůh (2014)

...a lidstvo opět vězí ve slepé uličce. Naivní myšlenka vyšlá z přirozených pudů a zaužívaných instiktů a protavená do smýšlení nejedné totalitní společnosti, typu "odstraňme pokud možno všechny jedince z dané menšiny, zničme radikální komunitu s problematickým vlivem na zbytek společnosti a bude nám fajn..." zde pěkně tvrdě naráží na důsledky. Protože stačí jeden takový nevraživý čin vůči jednomu jedinci zmíněné menšiny a tím vzniká nejen podnět k rozpoutání dalšího násilí, ale i možné (vnitřní) ublížení komukoliv dalšímu z nás. Ve slepé uličce jsou náhle obě strany... a jsou-li na straně ponížení a opovržení zrovna „němé tváře“ psů (nebo domysleme si i jiný příklad: jedinci se zcela rozdílným jazykem), stává se ona ulička ještě slepější, neboť příležitost pro dialog a mírovou dohodu se stává o to víc nemožnou. **** V první rovině vnímámBílého Bohajako napínavý thriller poukazující úderným uměleckým způsobem na nevlídné zaobcházení se zvířaty... film, který si leccos bere ze žánrových thrillerů o radikální pomstě či vzpouře a trochu i klasických zvířecích horrorů, a to vše protavuje do rozehrání konfliktu mezi lidskou komunitou a říší psů. Ve druhé rovině vnímám komentář k nadřazenosti ve společnosti, obecné nenávisti k menšinám a lidem vyznačujícími se jinakostí a konfliktům z těchto vztahů pramenícím. A samozřejmě, ty realisticky natočené davové psí scény jsou fascinující... a spojení s druhou linií z prostředí hudebního orchestru má taky sílu... Místy nepříjemný film, jehož režisérovi pár otevřeněji drsných scén odpouštím s ohledem na celkové poselství, ve finálních scénách mi úplně vzal dech.[85%]

Zrození Planety psů. __ Kornél Mundruczó měl zřejmě ambici natočit poctivý umělecký film (film se v dedikaci přihlašuje k zřejmě nejslavnějšímu maďarskému auteurskému režisérovi Miklósi Jancsóovi) na téma krutosti člověka vůči zvířatům (nebo možná obecně krutosti silnějších vůči slabším?), ale za mě se výsledným tvarem více blížípoeticenízkorozpočtových (a právě proto) exploatačních horrorů. Ano, tušil jsem do čeho jdu. Ano, věděl jsem, že se mi spousta scén nebude líbit. Ale... tenhle film to své téma tlačí děsně na sílu, zcela zřetelně manipuluje s mírou divákova (spravedlivého) vzteku. Příklady: pracovníci odchytové služby jsou očividně sadisté (jako by už tak nebyl dost znepokojivý svět, v němž jde odchytová služba na psa s tyčí s zdrhovací smyčkou, aby ho mohla zavřít do kotce, ne, zdejší "chytači" si to musí ještě užívat); většině dospělých postav silně vadí, že je Hagen kříženec (tj. že není čisté rasy), fakt jsem čekal, kdy začnou hajlovat(!); těm, kterým Hagenův původ nevadil, těm hned začalo v hlavě šrotovat, jak by na něm mohli vydělat (tedy dospělí: buď toulavého psa nevidí, nebo ho chtějí zlikvidovat, nebo se jim oškliví, nebo ho chtějí zpeněžit); vážně široko daleko se nenachází nikdo, kdo by neměl empatii na úrovni dozorce v lágru - já si tedy o lidstvu nikdy nemyslel nic dobrého, ale tady to už zavání karikaturou. Poslední půlhodina, v nížspoilerzdivočelí psi povraždí všechny, kteří Hagenovi kdy ublížili (včetně udavačské sousedky, jejíž ústrk Hagen nemohl pochopit), jako by v celé Budapešti nežil nikdo dalšíspoilerradši ani komentovat nebudu, bůhví k jakým béčkovým hovadinám a.k.a.Žralokonádoa spol. bych se musel vztáhnout, aby se mi podařilo to finále vám nezasvěceným nějak přiblížit. 35 %

Vynikající podobenství s naprosto neuvěřitelnou a přitom fungující vývojovou křivkou. Přepnutí mezi dvěma filmařskými polohami v půli filmu je geniální a dokonale oživí diváckou pozornost. V současné nadprodukci všeho je čím dál vzácnější nacházet originalitu, aniž by byla vykoupena křečovitostí a asi nejsilnější stránkou filmu je, že se mu právě toto daří. Za nešťastný považuji pouze název, který akcentuje rasové motivy, přičemž nosné téma je podstatně širší (v tomto smyslu je paradoxně mnohem výstižnější alternativní název "Underdog"). kleopatra: prosím, nezkoušej to a vrať se k Sexu ve městě; btw taky mám rád psy, ale netuším, jak to s tím souvisí;))

Jako deklarovaná metafora mocenských vztahů a vykořisťování napříč etniky v rámci společnosti je Mundruczóův "Bílý Bůh" příliš těžkopádný a naivní. Dokonce by se dalo říci, že stejně jako psi ve filmu se projekt vymkl kontrole a režisér se nechal strhnout realizačními výzvami a potenciálem ke spektáklu na úkor sdělení. Jenže co když to, co někteří Mundruczóovi vyčítají, představuje právě jeho podstatu, ke které se čím dál tím více propracovává? Co když je to vskutku evropský ekvivalent Cuaróna, který se nezpronevěřuje svým skromným kořenům, ale naopak se postupně propracovává ke stále ambicióznějším a opulentnějším projektům? Již jeho dřívější snímky nesly zárodky high-concept artu, k čemuž ve svých posledních projektech přidává ještě vyloženě blockbusterový produkční rozměr. A tak zatímco jako východoevropská festivalovka vzbuzuje "Bílý Bůh" rozpaky, jako euro-artová variace hollywoodského psího melodramatu je dostatečně podvratná a myšlenkově podnětná. Ale především zůstává naprostým úkazem a produkčním mega počinem, který fascinuje sveřepostí v analogové realizaci sekvencí, které by kdokoli jiný okamžitě zavrhl, nebo by je vyřešil digitálními efekty. I takto může vypadat solitérní dílo.

Snaha o vytvorenie maďarského filmu, ktorý kombinuje (ale slovo „mixuje“ taktiež môžeme použiť) prvky thrilleru, drámy a hororu. V centrom pozornosti je mladé dievča Lili, ktorá je odtrhnutá od svojho jediného priateľa, psa Hagena. Film potom beží na dvoch rovinách (Lilin život s postupne klesajúcou morálkou // život Hagena, ako sa z neho stane zápasník na nelegálnych súťažiach), ktoré sú v správnom čase spojené. Záver obsahuje niekoľko úletov, každopádne „odzbrojenie“ psov formou hudby je pekným momentom. Názov filmu je silne symbolický. PS.: „Ja nemám psa!“ Tak potom čo je to tam?“ To je slon, nevidíte?“Osobné hodnotenie:78% (***)