Bezejmenní (1999)

Filmařsky to má něco do sebe, ale jinak mě to vůbec nebavilo. Je to tak ukrutně zmateně odvyprávěné, že jsem vlastně ani pořádně nepobíral, o co tam jde.  90 % filmu se nic neděje, hysterická hlavní hrdinka mi lezla na nervy a ty ostatní chlapské postavy jsem si regulérně pletl a v průběhu film úplně zapomněl kdo je kdo. Atmosféru to má sice díky dobré kameře a filtrům zajímavou, ale celej ten tlak na horor je tu naprosto zbytečný a hlasité jump scary také nemají pro děj žádné opodstatnění. Prostě tam jen jsou. Boo.

Zabili jí malou dcerku a den za dnem se s tím snaží vyrovnat, když tu náhle zazvoní telefon a ze sluchátka se ozve hlas její dcerky s prosbou o pomoc. Námět nabývající dojmem mysteriózního příběhu, avšak svým způsobem, jak se to vezme. Děj následně sleduje pátrání matky po své dcerce, což jí přivede ke kultu sadistů unášející děti pro své zvrácené obřady. Za stylový hororový thriller by se snímek v jistém smyslu dal považovat, ale trpí neduhem značné předvídavosti. Místy je znatelná snaha dějově vyděsit, jenomže to v tomto případě nějak moc nefunguje. Nejde tady ani tak o scénografické projevy násilí jako o budování patřičné atmosféry nejistoty a sebeklamu v rámci odhalení něčeho velkého. Jenomže když to ve výsledku vypadá, jakoby scenárista tápal nad vyzněním celé koncepce, zůstane z toho akorát tak nevyváženost napříč žánry. Jaume Balagueró, který tímto snímkem coby režisér debutoval, se spíše ještě zatím hledal ve svém vizionářském vyjádření. A že se našel, nám později dokázal hlavně snímkem 'Rec' (2007). Jeho nadšení v hororovém žánru na začátku své kariéry však upřít nelze.

Když je nalezena zavražděná dívka, její matka Claudie se zhroutí, ale nakonec jí nezbývá, než se s osudem smířit. Jenže po pěti letech se dcera ozve. A kdyby Claudie věděla, kam ji dovedou spletité cesty pátrání, tak by raději zůstala sedět doma ve svých vzpomínkách. Špinavý snímek má poetiku italských a španělských hororů a giall ze sedmdesátých a osmdesátých let. Staré domy se schodišti a nejezdícími výtahy, vybydlené sanatorium a hotel, odkazy na okultní skupiny (Thule), zvrácené experimenty v koncentračním táboře Dachau a pátrání po extázi, které tak trochu připomene budoucí Mučedníky (2008). Příjemná atmosféra a tušení nedobrého konce.

Popravde som očakával, že majster desivých scén Jaume Balagueró mi vo svojom celovečernom debute, ktorého projekciu som dlho odkladal, viac zabrnká na nervy. Los Sin nombre (Bezmenní) vlastne ani nie sú plnokrvným hororom a žánrovo by som ich primárne zaradil skôr medzi temné mysteriózne krimi ako sú Se7en, Vraždy podľa Judáša, Jezdci Apokalypsy, Purpurové rieky a pod.. Vyšetrovanie, ktoré tu prebieha sa však miestami vyvíja na môj vkus chaotickým smerom a nezorientuje sa v ňom ani divá sviňa...

Bla bla bla bla, to že jde o režiséra série REC ještě nezaručuje kvalitu filmu, osobně vím o dost režisérech, jejiž snímky uchvátily svět a vedle toho natočili spoustu nezajímavých hoven, vedle kterých s radostí řadím i Los Sin Nombre, totálně nezajímavý, šedivý a především nudný snímek pojednávající o hysterický matce a její ztracený vymaštěný dceři, něco co se dá nazvat alespoň trochou zábavy máme možnost vidět tak 5 minut před samotným koncem a ani to mi nestačilo k tomu abych pochopil vše co se sám film snaží říct. Jde o bezcennou nudnou nianci, nic neříkající s garancí, že druhej den si nevzpomenete o čem to všechno vůbec bylo. Zbytečná ztráta času a zde nadhodocený, přecukrovaný film.