Barvy času (2025)

Uznávam, že spočiatku ma tento film až tak nezaujal - predovšetkým tá súčasná dejová línia, ktorá sa spočiatku točila len okolo dedičstva. Avšak tá retrospektíva do roku 1895, to už bolo o inom. Krásne vykreslená atmosféra vtedajšieho Paríža, s nápaditými detailami, pôsobivou architektúrou a dilemou o tom, či fotografia dokáže nahradiť maliarstvo. Putovanie Adèle a jej hľadanie otca (Claude Monet vs. Félix Nadar) bolo skvelé. Napokon aj to prepojenie s rodinami v súčasnosti a ich postupné precitnutie do toho celkom pekne zapasovalo. Pekný a hodnotný film na zamyslenie, aj s pekným posolstvom. 5*

Zajímavý film skoro jako impresionistický obraz. Po vizuální stránce jsem byl nadšen, stejně tak po obsahové. Uvedl mě do takového klidu, až jsem z toho usnul. Ale o moc jsem nepřišel. Příběhu chybí nějaká jiskra, což u francouzských filmů nebývá zvykem. A je to velká škoda, rád bych dal i víc hvězdiček. 3+

Bylo to příjemné pohlazení po duši. Parádní hra s barvami, mně velmi milý humor, celkem uvěřitelné rozuzlení původu obrazů ve zděděném domě i milé poselství, podle nějž není důležité, jak to všechno dopadlo, ale že se jednotliví lidé, kteří se do té doby neznali, stali opravdovou rodinou se vším všudy, tedy i s hádkami. V kině mne moc mile překvapili mladí, kteří se zasmáli v místě, o kterém jsem si myslel, že je vtipné spíš pro nás, příslušníky generace X ("Musíme upravit barvu šatů." "To ne, je to kolekce, upravte ten obraz!").

Barvy času se mi přesně trefily do vkusu i poklidné velkopateční nálady. Jemná, laskavá, lehce komediální romanťárna, šmrncnutá nostalgickou "půlnocí v Paříži" je za mě elegantní vyšší dívčí, ale počítám, že i pánové, kteří dokáží ocenit vynález tuby na barvu a její následné akční vynesení z místnosti na světlo Boží, nemusí být filmem s šarmantním mihnutím imprese, významněji znechuceni. Příjemně předvídatelné, sympaticky vyčítavé vůči současnosti, snové, hezky obsazené, mě to prpstě pohladilo po duši a neměla jsem potřebu šťárat ani vytýkat. ...zdědit tak, klidně s půlkou Francie, starý dům ve vesničce kdesi v Normandii... ...se zanedbanou zahradou, se zaprášenými starými fotografiemi, s krabicemi obsahující dopisy, s jedním obrazem a podivným kouskem plátna se záhadnými, oranžovými, kaligrafickými fragmenty neznámé abecedy nebo se nechat balit Victorem Hugem, to by bylo! 😉

Hrozně milé překvapení, ani po měsící na to nedokážu přestat myslet a těším se, až to někde vyjde a já se na to znova podívám. Hravá sonda do dnešního světa natočená prostřednictvím obsáhlého oblouku až někam do 100 let zpátky se záblesky milého až naivního humoru, který v dnešní "drsné" filmové době zahřál u srdce. Bylo překvapivé si zamilovat hlavní hrdinku olkudsi z Normadie, která mi na začátku připadala naprosto nezajímavá. A ještě: miluju závěrečné titulky, které dodávají filmu nějaký význam... Tady jsem byl spokojenej.