Balibo (2009)

30.5.2010~Pravdivý příběh, který nikoho nezajímal a ani dnes moc nikoho nezajímá, z míst, která nikoho nezajímala a ani dnes moc nikoho nezajímají. Je rok 1975 a pětice australských novinářů, co si myslí, že ukáží světu pravdu, přijíždí do Východního Timoru.~ Takhle by to mohlo začínat, ale nezačíná. Začíná to více méně v současnosti, kdy obyvatelé Východního Timoru vypovídají, jaké to tenkrát bylo. A v jednom z těchto příběhů se objevuje i postava pana Easta. ~ Pan East je zkušený reportér, dnes již ne nejmladší a tak by měl rád klid. A ten měl do chvíli, kdy ho navštívil poněkud neformální ministr zahraničních věcí Východního Timoru, nepožádal ho o pomoc a mimo řeč neprohodil, že tomu není moc dávno, co se v jeho zemi ztratilo pět australských novinářů. Ti sem vyjeli natočit něco o připravovaném válečném konfliktu, který je na spadnutí. Východní Timor totiž vyhlásil nezávislost. Ta mu ale příliš dlouho netrvala, za osm dní se chystala do země vpadnout Indonésie. East se tak dostává k hledání osudu oné pětice a zjišťování, co taková invaze v zapomenuté části světa znamená. Svět totiž něco takového nezajímá, jen další šarvátka kdesi v zemích třetího světa, jen další masakry civilních domorodců. A v téhle chvíli bude tak někoho zajímat, že jste novinář. Pche. Když strkáte nos, do čeho Vám nic není, jste v rejži. ~ Film podle skutečných událostí. V '75 skutečně Východní Timor vyhlásil nezávislost a skutečně do devíti dní vtrhla do země Indonésie a na víc jak dvacet let si tuhle část světa přivlastnila. S lidma se tu nikdo neprděl, kdo si všimne, že hnijí někde v džungli, když nezbude nikdo, kdo by o tom referoval? Austrálie na to kašlala, Spojené národy na to kašlaly, zbytek světa taky. A šest novinářů z australských kanálů 7 a 9 si řeklo, že o tom musí dát vědět. Ten šestý věděl, kdy má skončit, zbylých pět ale ne... A teprve v roce 1999 se příběh téhle zemičky dostává na světlo. Dost pozdě. Nezajímalo to nikoho tehdy, tak koho to bude zajímat po více jak třiceti letech, že.

Mňa tento film teda veľmi neoslovil. Je to podľa skutočnej udalosti, je naozaj hrozné čo všetko sa im udialo, to uznávam. Ale celý film mi tí novinári liezli strašne na nervy. Pchali sa všade kde sa dalo, zasahovali do vecí do ktorých im nič, pre kúsok článku dokázali obetovať čokoľvek - a preto aj tak dopadli ako dopadli. Snáď, keby sa film zameriaval na občanov, ktorý tam naozaj trpeli,vyvražďovali im celé rodiny ako vo filme Hotel Rwanda, určite by som dala vyššie hodnotenie.

Príbeh vyrozprávaný veľmi jednoduchým, dokumentárnym, priamočiarým spôsobom. Pokiaľ človek nie je vopred zásobený informáciami o tom, čo presne sa hlavným hrdinom stane, tak je chtiac nechtiac v stave veriť, že to dobre dopadne. A potom príde precitnutie a ďalšie, a ďalšie a nakoniec sa mu môže stať presne to, čo mne - že z ničoho nič z neho vytrysknú emócie.
Sú filmy, ktoré by sa mali pozerať. Kvôli svetu, v ktorom žijeme.

O kolika etnickejch cistkach tohodle kalibru asi jeste nevime...

Silný příběh o osudu pětice australských novinářů za invaze Indonézie na Východní Timor. Ten šestý o tom referuje.