Bajo la Rosa (2017)

Růže je pro někoho květina krásná, někomu voní ale má také trny. A trnitá bude i dnešní noc pro trojici která "pod růží" bude muset z rukávu vysypat svoje prohřešky a tajemství(jen tak můžou zachránit svoji dceru/sestru). Co si nadrobili to si taky pěkně vyžerou. Tak jak to chce únosce jejich dcery/sestry. Pokud se do šesté hodiny ranní nedozví tajemství které chce slyšet už nikdy svoji dceru/sestru neuvidí. Hra nervů může začít. Neskutečnej psycho teror. Hodně silný 4hvězdy. Španělé o5 ukázali, že tohle umí.

Já osobně na tom teda nevidím nic tak úžasného jak ostatní a , aby to bylo v červené už vůbec ne. Chlápek unese děcko rodiče ho hledají chlápek se jim ozve jde  nim na návštěvu a řekne, že jim ho vrátí, když mu řeknou své tajemství. Tady je to vyloženě na náhodu , že je ta rodina tak zvrácená jelikož matka domluvila šéfovi kuřbu od jakési ženské ukázala to jeho ženě a pak díky tomu povýšila otec sebral zálohu známých na byt a spravil si za to ordinaci a syn ubližoval homosexuálovi i ty tresty nejsou zajímavé otec si musí vytrhnout 2 zuby (ten to odsral nejvíce) matka musí vykouřit jakéhosi náhodného chodce (dá se to vůbec považovat za trest?) a po synovi chce , aby si strčil mrkev s máslem do zadnice což stejně neudělá (ten z toho vyšel nejlépe) a pořád to není to co chce. Ani konec nedává smysl jelikož neměla důvod ho zabíjet. 40 procent za téma 20 za film více ani omylem.

Oko za oko, zub za zub. Únos malé Sáry se stane záminkou pro tvrdé zúčtování. Únosce je ale rafinovaný, a proto chce veškerou svoji zlobu přenést na členy Sářiny rodiny. Na povrch začnou vyplouvat temná tajemství, o nichž ostatní v rodině neměli ani ponětí. A samozřejmě zločin si žádá odpovídající trest. Škoda laciného televizního looku. Nejděsivější momenty se odehrávají mimo kameru, naštěstí napětí vyvažuje jednání postav, i když jejich chování je místy nepříjemně afektované. V téhle podobě by se celý příběh dal odehrát na divadle. Závěrečná pointa se dá postupně vytušit, to ale na atmosféře neubírá. Obstojné.

Podobně laděných her na kočku a myš už tady bylo spoustu. Vždy ale svým pojetím příjemně mrazily a diváka vesměs překvapily. Není to sice ten typ filmů, které si člověk (s ohledem na znalost souvislostí) zopakuje, ale alespoň já rád přistoupil na tuhle efektní podívanou bez efektů. Scénář je citlivý v tom, kam směřuje, herci jsou přesní, Evropa látce sedí víc, než zaoceánská produkce, která by beztak přihodila nějaký hloupý twist. Mnohé sedí dokonale, špatně zvolený krok by zkazil výsledný zážitek a rozsypal by se jako domeček z karet. Pár zaváhání (zejména skrze celkovou uvěřitelnost) sice přijde, ale domeček drží. Stačí k tomu jeden dům a herci spočítaní na prstech jedné ruky. Jeden z nich chce jediné: přiznání. Celkově to baví i děsí. Napínavé, překvapivé i kruté. A nehollywoodsky spravedlivé. Každý máme nějaké to tajemství, naštěstí okolo nepobíhá žádný Španěl s kamerou a ambicemi.

Vynikající psychothriller, u nějž mi několikrát nebylo fyzicky úplně nejlépe. Každý rodič by ale pro záchranu svého dítěte udělal cokoli na světě, takže je počínání hlavních aktérů lidsky naprosto pochopitelné. Závěrečné vyústění by mohlo být přece jen trošku rafinovanější nebo sofistikovanější, avšak to je moje jediná připomínka.