Až po uši v mechu (2015)

Tady je skoro všechno špatně.Příběhu lze odpustit jeho jednoduchost, ale namluvení, dá-li se to tak nazvat, Annou Polívkovou je přímo tragické, bezduché, prázdné a nebarvité. Příliš velký kontrast ku barevnému a loutkovému příběhu.A TO! bohužel posílá tuto pohádku do kytek - ne-li rovnou do mechu - nebojím se říct, ještě hlouběji než po uši.

Po vizuální stránce tam potenciál je, ale zbytek filmu žvatlavě šumí do ztracena.. Pořád si tam někdo něco nesrozumitelně šišlá pod fousem. Věčně vytřeštěné a vykulené postavy moc sympatií nezískají. Zpívánky jsou protivné... a samotný děj je poměrně neinvenčně odvyprávěná banalita... Dlouho jsem se těšil ale výsledek je obrovské zklamání..

Snaha o vytvorenie poetickej rozprávkovosti. Nežnosť lesnej tíšiny, kde ešte aj biele bodky na červených muchotrávkach majú svoju špeciálnu opatrovateľku z tohto priam kvapká. Zjemnelá lesná duchovnosť sa výtvarne podarila, doslova cítiť ohromné množstvo energie vloženej do filmu. No čo robiť, keď vo výslednom pocite sa to pravé rozprávkovo (pocit z čarovného príbehu s poučením, že každý na svete má svoje miesto) napriek spomenutým kladom osobne nedostavilo. Možno to bolo zvoleným obsadením hlasov, mne tam jednoducho nesedeli (na rozdiel od ostatných spolukomentujúcich). K minutáži: na vcelku jednoduchučký dej trochu pridlhé. Výsledný dojem: 60%.

Viděl jsem to mockrát (díky dětem) a tedy zdá se mi to stále lepší a lepší. A dokonce velmi vtipné, ale ten vtip tam není nijak podbízivý, ten si musí divák najít sám. Proto je možné, že se každý zasměje někde jinde. A otrava se nezasměje.

Takový obyčejný večerníčkový počin s humorem na úrovni, i když místy nejen pro děti. Výtvarně pastva na oko, přestože to není nic velkolepého a docela mě bavila Polívková jako vypravěčka, jen škoda, že neumí oddělit příliš postavy různými hlasy.