Aquaman a ztracené království (2023)

Trošku jsem si zavzpomínala na sto let starého Wan Helsinga, kdy všechny kladné postavy vždy záhadně při pádu spadly do bezpečného jezírka, kdežto padouchy místo jezírka čekala vždy jistá zkáza. Je to škoda, protože Jason Momoa rozhodně není trubka a dává do filmu celou svou osobnost. Dle mě Aquamana moc nemusí hrát, on takový pravděpodobě bude. Amber Head jsem lásku nevěřila v prvním, ani ve druhém díle. Místo ní tam mohli dát hezky namalované prkno a vyšlo by to nastejno.

Film na mě působil dost rozporuplně. Akční scény jsou sice vizuálně působivé a dynamické, takže se na ně dobře kouká, ale zároveň mi celý film přišel až příliš umělý a přeplácaný efekty. Mnoho momentů působí vyumělkovaně a někdy je těžké brát děj úplně vážně, protože vše stojí hlavně na digitálních tricích. Nejsem si proto úplně jistá, co si o filmu nakonec myslet – jako nenáročná podívaná s akcí funguje, ale hlubší dojem ve mně příliš nezanechal.

DC se hodně snaží... Hodně se snaží zkopírovat Marvel... Poskytnout Atlantidu zbytku "obyčejných" lidí na planetě - jak přes kopírák s Wakandou.. Tenhle film ke mně kupodivu nedoputoval přes trailery, ale uplnou náhodou v televizi. Neurazilo, ale spíš to na mě působilo jako takové animované spongebobovské dobrodružství, které oháknuli do hezkýho kabátu. Momoa vypadá napumpovaně, zbroj pěkná, ale bohužel to nezachrání..

Aquaman a ztracené království se vlastně vůbec netváří jako (pod)průměrný film. Začátek je zábavný, to Aquaman pečuje o dítě a vidíme ho tak v jiné roli. Ovšem tento soubor scének mi připomínal film Avengers: Endgame v němž Thor paří hry s pivním pupkem. Pak už následuje záporák, zápletka a jde se na věc. Je to celkem akční, napínavé a děj jde rychle vpřed. V tomhle ohledu snad ani nelze nic vyčítat. Bohužel tvůrci svými nápady vykradli celou řadu dřívějších snímků. Od Pirátů z Karibiku až po další akčňáky či fantasy filmy. Pokud se pozorně díváte, poznáte hodně podobných kostýmů, zápletek atd. A to mi vadí. Chtějí-li tvůrci od diváků nemalé money v kinech, měli by přijít s něčím vskutku originálním. A to se nestalo ani náhodou.

Moře v pokračováníAquamanapůsobí jako rozsáhlé barevné akvárium, které se kdysi snažilo vyprávět příběh, ale tentokrát v něm zůstaly jen odlesky světel a šumivý povrch. V duchu starých dobrodružných knih se film snaží o velkolepé podvodní putování, ale místo majestátní hlubiny přínáší spíše zběsilý rej, který na první dojem působí, jako by někdo smíchal několik náhodných ingrediencí a doufal, že z toho vznikne legenda. Digitální svět sice jiskří jako korálové město za svítání, ale právě pod touto lesklou slupkou se skrývá prázdnota, kde humor nešlehne jako pobřežní vítr (spíš jen nešikovně šumí kolem) a akce se sype jedna za druhou jako v herní konzoli starší generace. Jako každý příběh, i tento má své malé ostrovy radosti.James Wanse občas blýskne svým talentem, byť potopeným pod nánosem studiových rozhodnutí, výsledek je však příliš hlučný na to, aby byl epický a příliš bezzubý na to, aby byl temný.