Annie Ernaux: Superosmičkové roky (2022)

Annie Ernaux má osobitou stylistiku a nezvykle obsažné zachycování skutečnosti. Intelektuálka, která se vzdálila svému původu vědoma si toho, že právě tu přirozenost, s jakou to udělala, jí matka, venkovská žena, neodpustí. V dokumentu sestříhaném z filmů, které na domácí kameru povětšinou natočil Annie manžel, jsou nejen obrazy středostavovské rodiny, jež na začátku filmování působila šťastně, jsou tu střípky ze stěhování do nových bytů, segmenty z cest. Obrazy doprovází mluvené slovo. Výčet událostí rok za rokem se mísí s pocity autorky, která se až s obsesivní přesností snaží ukotvit své bytí v rodině, v obci, ve Francii, ve světě, a to v různých časech, v různých kontextech politických, hospodářských, ekologických, kulturních atp. Užívá výrazy jakonekompabilita hodnot, latentní konflikty, tíha dějin 20. století, nositel západní hnilobya divák má co dělat, aby pronikl do způsobu jejího uvažování, které filozoficky výrazně převyšuje mantinely myšlení společností nastavené ženské role. Autorka vše zaznamenává do deníků. A její slova čte výborně Regina Rázlová. Ernaux má tak široký rozhled, že (aspoň já to tak vnímám) kdyby se nemohla vypsat, ztratila by smysl života. Dokument vyznívá úplně stejně jako její kniha Roky.(25.03.2025)

Intimní  a   krásný   film   vhodný   pro   inspiraci. Spoléhá   na  Annie   psané  vyprávění .  K   popisu   obrázků  přidává    vrstvu   vlastní   sebereflexe,která  přichází  s  odstupem.   Zvláštní   soustředění   je  na  chvíle  štěstí   a   bolest  pod  idylickým povrchem. Viděl  jsem  na  České   televizi  Artu.(24.03.2025)

V titulcích filmu uvedeno: režie (pouze) David Ernaux-Briot.(23.04.2025)

Renoirovi krajané v kukátku komorné času. Jaká to "podara" znovu si nasadit reminiscenční oči. Tu a tam sveřepě pohodit slovní střep do pat kroků.(25.03.2025)