Amerikánka (2024)

Přestylizovaná artová manýra, o kterou jsem ztratil zájem po 15 minutách. Nejsem cílová skupina, s Taušovými filmy si nerozumím dlouhodobě a tady mě nestravitelná forma odradila dřív, než v předchozích případech. U baletu bych patrně usnul, Amerikánka mi neumožnila ani to. Spánek, který nepřicházel, bych tentokrát přivítal jako osvobození... Celkový dojem: 20%

Tak tento český snímok išiel úplne mimo mňa. Akýsi subjektívny psychologický miš-maš zabalený do artového hábu, ktorý pre mňa nebol ničím zaujímavý a už vôbec neprenikla akákoľvek emócia. Pointa môže byť v poriadku, ale nie vždy to stačí. Tu jednoznačne prehrala forma a ja som sa tak nudil, že som mal nutkanie to trikrát vypnúť. To nehovorí o kvalitnom filme. 25 %

Takový barvy, střih, scénář a režii jsem v Česku snad asi nikdy neviděl.
Jasně, je to hodně alternativní ale tohle je pro tenhle film podle mě špatný výraz.
Nemam slov, ani nevím jak to popsat… na tohle si musíte udělat názor sami.
Ale za me by si film zasloužil klidně i 70-73%.
Hooodne undrerated.

Popravdě řečeno nevím, čím příběh skutečné Amerikánky tak zaujal Viktora Tauše, že ho už minimálně patnáct let neustále zpracovává všemi možnými způsoby (chybí už snad jen opera a komiks). Teď tedy došlo i na film a musím říct, že mě jeho experimentální zpracování vůbec nezaujalo a nebavilo. To už se mi víc líbila divadelní hra. Ale pokud je tímhle surrealistickým pojetím někdo nadšen, vůbec mu to neberu. Mně se na filmu líbilo jediné: herecký výkon malé Kláry Kitto. Z té by mohlo něco být. A pane Tauši, najděte si už, prosím, konečně jiné téma.

Dávám jednu hvězdu za úžasnou hudbu, všechno ostatní je běs a hrůza, která v  lecčem připomíná Strach a hnus v Las Vegas režiséra Terryho  Gilliama a to prosím neberte jako kompliment, neboť druhý zmiňovaný snímek řadím mezi 10 největších průšvihů kinematografie ever.
Amerikánka se tváří jako artový biák, ale skutečnost je taková, že režisér (Viktor Tauš) se scénáristou (David Jařab) jednoho večera zašli na snídani.  Začali houbičkami s marjánkou a když se po dvou měsících a 10 Kg koksíku probrali do reality všedního dne, byl spektákl jménem Amerikánka na světě.
Pokud do něčeho takového investují soukromé společnosti, je to v naprostém pořádku. Mám však problém s tím, že byla Amerikánka podpořena Fondem na rozvoj kinematografie, tedy státními penězi, které však ve finále hradí daňoví poplatníci.
Za mě je Amerikánka jednoznačně zklamáním roku 2024.