Americké dopisy (2015)

Cosi dobrého se podařilo, ale zůstalo to na půl cesty. Petr Zikmund si společně s Jaroslavem Brabcem vybral závěr života Antonína Dvořáka a zůstal nám dlužný celý jeho předchozí život, mládí, Ameriku, prakticky všechno chybí. Ale proč? Abychom mohli sledovat střídání generací - hlavní konflikt představuje rodící se vztah Dvořákovy dcery Otilie a Josefa Suka (velmi slabá Sabina Rojková a Petr Šmíd), sekundární pak nevydařené manželství. Divácky by měl být velmi atraktivní vztah Dvořáka k jeho švagrové - hraběnce Kounicové, ale ani to se nepodařilo. Komplikovaný trojúhelník byl tématem pro trojicí Čermák / Špalková / Norisová a přesto se to v základních emocích naprosto nepovedlo. Je to obrovská škoda a upřímně doufám, že na další dvořákovský film nebude nutné čekat dalších 40 let.

Mě by vlastně tolik nevadilo, že se tu spekuluje ohledně vztahu Dvořáka k manželčině sestře. I když je teda dost jiných zajímavostí na jeho životě, umožnilo by to aspoň zajímavé drama a přiblížení Dvořáka divákovi. Jenže to by to drama museli rozehrávat s trochu reálným Dvořákem. Člověk, kterého si všichni cenili kvůli nekonfliktní povaze a katolík, který se bál říct sprosté slovo, tady při problémech předvádí cholericke výstupy a chvílemi doslova šikanuje budoucího zetě Suka. To si Antonín fakt nezasloužil. Taky se to trochu víc mohlo věnovat jeho hudbě a procesu jejího vzniku, i když tam toho teda bylo pořád mnohem víc než třeba u Boženy tvůrčího psaní. Ale jinak mě to až na pár nesmyslnych historickych chyb (prohozená úmrtí u dětí) a ke konci slabého tempa celkem bavilo.

Na životopisný film až příliš málo pravdivých informací ze života A. D. Absurdní myšlenka, že by se hraběnka Kounicová svěřovala jakémukoliv muži, že nemá pohlavní život se svým manželem. Už vůbec ne, pokud by k sobě "chovali něžné city", byť tajně. Herecké výkony ale byly uvěřitelné a celkově se na film dalo koukat. Pokud ho nebudeme považovat za životopisný.

Antonín Dvořák měl jistě zajímavější epizody i úseky života než zrovna milostné celoživotní vzplanutí, které v požár zřejmě nikdy nepřerostlo. Jaké je cosi nevysloveného mezi těmi čtyřmi, takové je to i ve filmu. Jako by se pořád na něco čekalo. Na něco, co má přijít a nepřijde. Je také otázka z čeho, krom dopisů samotných autoři vycházeli, to by mě zajímalo. Kolik je čirá fikce, kolik procent tvoří tvůrčí předpoklad a jaký je podíl skutečné pravdy. Nutno říct, že Hynek Čermák je skvělý herec, který zahraje mnohé a navíc Béďovi opravdu byl podobný. V příběhu můžeme vidět i dalšího skvělého skladatele Josefa Suka. I tato dějová linka byla spíše potlačena než že by byla rozvedena do nějakého zajímavějšího děje. Z B. S. tak vidíme jen člověka, který má touhu tvořit, ale moc mu to nejde, slušně si podává Suka a hodně toho klavíruje do Josefa Václava Sládka. Úmrtí dcer je zde třeba bráno čistě jen jako okrajová záležitost, přitom oba manžele evidentně hodně ovlivnila.

Zpočátku jsem filmu přicházel na chuť jen pomalu, připadal mi až příliš vykonstruovaný a některé herecké výkony dost křečovité.  Postupně si mě ale stále víc získávalo spojení obrazové a hudební složky, které dodávalo snímku patřičnou dynamiku a rytmus. Není pro mě podstatné, zda jde o historicky ověřená fakta (nejspíš ne), ale oceňuji, že je myslím dobře vystižen duch Dvořákovy umělecké tvorby i jeho lidské osobnosti. Na druhou stranu některé scény působily příliš strojeně a podbízivě, nejen ty explicitně sexistické, které bohužel stále úplně zbytečně  zaplevelují nejen českou kinematografii.