All the Colors of Giallo (2019)

Mluvící hlavy a málo ukázek. Giallo jako fenomén.

Ale jo, nakonec tomu asi dám plný počet hvězd. Konečně už vím, proč právě giallo (žlutá), možná jsem to někde četl už dříve, pokud ano, tak jsem to úspěšně zase zapomněl. Ačkoliv jsem viděl asi všechny nejzásadnější kousky tohoto hororového subžánru, tak i přesto se zde našlo pár zajímavých filmových tipů, které snad časem doženu. Z filmů, které jsem ještě neviděl mě nejvíce zaujal filmKrátká noc skleněných panenek (1971), jenž se natáčel i v Praze. Jediné, co bych titulkům snad mohl vytknout jsou názvy filmů v italštině, takže u většiny filmů nemáte páru, o čem se zrovna mluví (naštěstí tam jsou občas prostřihy na trailery a úvodní titulky z filmu s EN názvy). Jediné, co jsem bezpečně poznal i v té italštině byl film Pták s křišťálovým peřím. Myslím, že by bylo lepší použít EN názvy, případně CZ/SK názvy, tedy pokud existují. Snad jednou chlapci z MovieZone vydají i Encyklopedii Gialla, nemalý seznam filmů bych tu měl. :-) A i kdyby ne, tak to zase tolik nebude vadit, v zahraničí vyšlo dost knížek na tohle téma, i když většina asi bude v italštině (jako např. kniha Giallo od Michela Pastoureaua). Naštěstí existují knihy i v angličtině, např. Giallo!: Genre, Modernity, and Detection in Italian Horror Cinema od Alexie Kannas atd..(25.11.2025)

Dokument sestříhaný snad docela z archivních rozhovorů, které vyšly na různých DVD a Blu Rayích během let. Takže pokud budete žasnout nad mladistvým vzhledem Edwige Fenech, žasněte, ale v době natočení rozhovoru jí přece jen bylo o nějakých 12 let méně než dnes (na skoro 60 stejně vypadala úžasně). O giallu se dozvíme leccos, ale po probrání hlavní trojky režisérů film, řízený vlastně komentářem italského odborníka (také archivním, nebo novým?) skáče poměrně nelogicky od režiséra k režisérovi, tu nakousne Sergia Martina, prudce odbočí k Ernestu Gastaldimu, a pak od něj přejde zase zpátky, a končí... Nekončí. Poslední dostane slovo Umberto Lenzi, historik zmíní, že Lenzi na stará kolena psal knihy, a konec. Nic o vyprchání hlavní vlny v půlce 70. let, nic o krátké resuscitaci žánru pod vlivem amerických slasherů v 80. letech. Odborníkův komentář je navíc poměrně nudně podaný, stejně jako sebeoslavné výpovědi Daria Argenta, takže asi půlhodinka, která je Argentovi věnována, je poměrně úmorná. Nejzábavnějšími pasážemi jsou tak rozhovor s Fulcim, který si v hodnocení zvláště Argenta nebere servítky, Lenziho vzpomínání na zmatky s názvy, a potom pasáž o Martinovi, kdy odborník konečně mlčí a o slovo se střídají Martino, Fenech, Hilton a Gastaldi, takže dokument konečně dostal nějakou dynamiku, Martino působí věcně a skromně oproti Argentovi i Gastaldimu, a vzpomínání zvláště jeho a Edwige je radost poslouchat. Na druhou stranu, trochu moc se věnovali tomu, jaké měla Edwige dokonalé tělo, a jak bylo pro Hiltona strašně těžké točit s ní milostné scény (a jak o tom dlouze vykládá, úplně mu to věříte, že ano...). Pár drbů ze zákulisí dodá i Barbara Bouchet, ta bohužel ani nic jiného. Na závěr doporučení: pokud jste neviděli minimálně Ptáka s křišťálovým peřím, Torso, Don't Torture a Duckling a asi ani Lenziho Orgasmo, a pokud jste nečetli Deset malých černoušků od Agathy Christie, ani se na dokument nedívejte.(06.06.2019)

Škoda, že tu není více filmových ukázek. Spíše to jen jen sled mluvících hlav, kdy zejména v první polovině je tu upřednostňován Dario Argento, který sám sebe, skoro 40 minut, tak hezky chválí. V tomhle ohledu mě pak potěšila slova Lucia Fulciho, který prohlásil – a potvrdil tak mé dávné dojmy – že Argento je skvělý režisér, ale mizerný scenárista. Přesně, z Argentových filmů mám ten stejný pocit. Dále pak nechyběl Fulciho postesk, že Argento jím opovrhuje, což ho prý nijak neudivilo, protože Argento má, jak je známo, rád jenom sám sebe :o) Nedivím se – jak mají Argentovy filmy velké ego, i když posledních 30 roků už nemá být na co pyšný, tak má přebujelé ego i jejich tvůrce. I když si tu hezky pochválí i své novější kousky, které stojí za starou belu. Pro mě byl Fulci vždycky lepší řemeslník, než Argento. Kdybych měl film „rozparcelovat“, tak Mario Bava tu má zhruba 10-ti minutový prostor, Argento téměř 40-ti minutový, Fulci cca 10 minut a zbytek „ti ostatní“. Nezapomnělo se na Luciana Ercoliho, Sergia Martina, z herců tu má největší prostor legendární sexbomba Edwige Fenech. Celé to pak končí skvělým řemeslníkem Umberto Lenzim, pánovi to ještě pořád pálí, navzdory vysokému věku.(29.05.2019)

Dokument postavený na rozhovorech s herci a režiséry giallo filmů. Jako nejzajímavější a také nejzábavnější byly určitě rozhovory s Luciem Fulcim a Umbertem Lenzim, z herců a hereček pak s Edwige Fenechovou. O úvod a základní informace o žánru a jeho protagonistech se postaral novinář a filmový historik Fabio Melelli, pokud z gialla máte shlédnuté dostatečné množství filmů a třeba také něco načteno, nic moc nového se od něho nedozvíte, ale hovoří velmi dobře.(05.05.2019)