Alenka v zemi zázraků (2018)

Vypravěčský film očima jedné holčičky, je vidět, že nebyly peníze, vypadá to jak amatérský film.Nevím, jak do toho Dvořák, Postlerová,Polívka nebo Žilková do toho mohli jít.Je to nuda a šeď, obrazy nesouvislé, kdyby to nešlo v kinech a byl to studentský film, tak si člověk řekl fajn, učí se, ale tato nuda šla v kinech i v tv.
Takže za mě 20%, jen prosím Otakara Schmidta ať už radši netočí.
Je mi stydno za ty herce, že v tom hráli.

Není to úplně běžná pohádka. Holčička kráčí duchovní poutí jako něžná i zábavná rodinná kronika. Neustálý komentář vypravěče trochu narušuje přirozenost děvčátka s vnitřním světem fantazie. Na druhou stranu je osobní vyznání vypravěčky dojemně upřímné. Na mě je to moc dlouhé a chtělo by to střihově i dramaturgicky vytřídit hlavně kvůli chudákům malým divákům v kině. Je to takové moc přelyrizované a přestylizované. Na to až děvčátko dojde k dospělosti si počkáme skoro dvě hodiny. Dětská představitelka má takové inteligentní a emotivní oči. Básníka Holana mám dlouhodobě rád. Z bezhraniční představivosti dítěte se tedy rodí jak překrásné obrazy. Od cestopisných výletů s benátskými motivy přes lekce baletu po běžné oslavy svátků dýchá z plátna nálada krásného dětství.

V zásadě nemám nic proti poetickým filmům. Problémy ale začínají, pokud se ho filmaři rozhodnou primárně vyprávět pomocí voiceoveru. Pak přidají hudbu, která má jinou náladu a barvu, než ten mluvící hlásek. Nakonec obléknou Alenku jako z lolitkovské fantazie pro dospělé a strašidelně ji zmalují. To se potom poetično hledá špatně i s kukátkem. Na druhou stranu, kde jinde uvidíte Jana Nepomuckého jako vodníka? Nakonec to bylo natolik mimo, že jsem u toho ani neusínal.

Človeka zamrzí, keď na festivale vymákne film, ktorý sa úplne minie s jeho pôvodnou predstavou, o čom to bude. Alenka totiž nemá takmer nič s tou od Lewisa Carola. Jedná sa o nesúvislé sekvencie umeleckých záberov doplnené často monológom občas dialógom, v ktorom si pani režisérka vzletne spomína na vlastné detstvo a sny. Dozvieme sa napríklad, že už ako 9-ročná milovala Verlainove básne (neverím), či sa zamýšľala nad duchovným životom. Film nie je ani náhodou rodinný, pretože na to, aby ste pochopili všetky symboly a odkazy (Ján Nepomucký) potrebujete mať aspoň maturitu. Skrátka pani režisérka svoje 40 - ročné ja, prevtelila do 9 - ročného dieťaťa presviedčajúc diváka, že už vtedy sa na svet pozerala skoro tak chápavo a hĺbavo ako dnes. Žilková ani Polívka sa do im určených rolí vôbec nehodili a bolo mi až trápne sa na nich pozerať. Viktorie Stříbrná (Alenka) tam viac "pózovala" ako hrala. Zlínfest 2018

Bergmanovo Fany a Alexandr má 85%. Je to o vzpomínkách na dětství. Má to přes 3 hodiny. Tak jak může mít něco kratšího a stravitelnějšího pro dnešní mdlé mozečky tak nízké hodnocení? Alenka je super, moc hezké vyprávění.