Afrika II. – Od rovníku ke Stolové hoře (1953)

Pokud bychom hledali zvlášť účinný extrakt prvorepublikového člověka, dvojice blízkých přátel-cestovatelů, ale současně i filmařů a spisovatelů (a také fotografů) je asi příkladem zvlášť vděčným. Pomineme-li jejich výrazně levicovou orientaci (v kontextu obou dílů se to jeví spíše jako plus než mínus), máme před sebou jedinečnou možnost se seznámit s historií nejen životního přátelství, ale i kontinentu, který dnes je jakousi časovanou bombou světového lidstva. Sledujeme - do značné míry jako další účastníci výpravy - zblízka historii evropského kolonialismu 19. století i éru jeho postupného oslabování v době Hanzelkovy a Zikmundovy cesty. Černý svět přitom v líčení obou přátel není zdaleka sněhobílý. Komentář post festum z úst mladistvého devadesátníka Miroslava Zikmunda film ještě dál ozvláštňuje a až dokumentárně přibližuje "věci za plátnem", tj. to, co oba ze zřejmých důvodů museli opominout, pokud se chtěli vrátit do své vlasti. Mozaika tvořivosti a nápadité dělnosti tak vyznívá jako neokázalá oslava české národní dovednosti, ale i věcnosti a střízlivosti při hodnocení exotických poměrů. skutečnost, že to dokázali mladíci, kterým ještě neudeřila třicítka, lidé s vlastně technickým a ekonomickým odborným zaměřením v chudé poválečné zemi, před nás staví ještě jeden pohříchu bolestný otazník - jak by v podobných poměrech obstáli dnešní současníci? Hlas obou přátel je nesporně hlasem nadčasovým - naléhavým, promlouvajícím a v mnohém inspirujícím - i k naší současnosti. A nejen k ní.

Trošku pozvoľnejšie pokračovanie dokumentu o "objavovaní" Afriky na Tatre 87.↵ 
Inak sa nesie v podobnom duchu ako prvá časť, vrátane veľmi zaujímavého záveru ale i zaujatého pohľadu na západné koloniálne mocnosti. Líši sa snáď len v tom, že obsahuje menej dobrodružstva a viac domorodých tancov. Mimochodom, s ohľadom na početnosť záberov na hopsajúce ženské prsia mi prídu špekulácie o homosexuálnej orientácii pánov cestovateľov ako pokus o vtip.

Oproti prvej časti cestopisu ubudlo dramatickosti, už tu nie sú samovražedné prejazdy púšťou, ale dostávame sa od zaujímavých pygmejov až do civilizácie. Aj v tej nechýbajú exotické úkazy ako japonská rikša ťahaná černochom v kostýme z brazílskeho karnevalu. Len o pár stoviek kilometrov ďalej zase nepoznajú ani koleso. No na konci sa dramatickosti urobilo zadosť natočením zrodenia sopky z prokletě nebezpečnej blízkosti. Komentár k výbuchu si všetko podal po svojom a zo sopky urobil politickú záležitosť.
––––Tento výbuch sopky se pro nás stal symbolem celé dnešní Afriky. Také ona je dočasně spoutaným živlem, který sbírá síly k poslednímu strašnému výbuchu. Po něm už 5 miliónů bílých nepovládne 160 miliónům Afričanů.

Lidští, neohrožení a pokorní byli Hanzelka a Zikmund a tohle je další nestárnoucí dokument z jejich cest.

Místama jako Cesta do pravěku. A to se mi líbí!