Afrika I. – Z Maroka na Kilimandžáro (1952)

Mám rád Roadmovies. V súčasnosti sa s nimi bohužiaľ roztrhla priehrada. Hlavne YT a SocS ponúkajú nespočetné množstvo braku. OH&Z©som sa dozvedel len pred pár rokmi, keď som začal sledovať "Žltý Cirkus". Pozrel som si tento 2-dielny dokument a výsledok? Hneď som bežal kúpiť knižné vydania. Bude to znieť ako klišé ale je to fakt LEGENDA, a nie len československej (resp. českej) cestovateľskej kultúry.

Asi budu za burana, který to není schopný docenit, ale co už. Někdo musel být první. Rozhodně je úžasné, jakou výpravu Hanzelka se Zikmundem absolvovali a co během ní natočili a naprosto chápu, že ve své době to muselo být přelomové dílo, které mnohé nejspíš fascinovalo. Chápu to a vůbec to nepopírám. Jenže nebudu dávat plný počet jen proto, že ve své době to nebyl jen jeden z mnoha cestopisů. Spíš si myslím, že pokud je nějaký cestopis až tak významný, tak dokáže odolat zubu času. A Afrika I. to podle mě nedokázala. Myslete si o mě co chcete, ale přijde mi to moc obyčejné na to, aby z toho plynula stejná síla jako kdysi. A ještě to kazí komunisty přidaný komentář, který je někdy tak tendenční, že to až bolí poslouchat. Subjektivně mi to trvalo tři hodiny, zajímavých míst jsem si našel pomálu a mimo závěrečný výstup na Kilimandžáro, který je jako jediný v barvách a část, kdy se ztratili v poušti (která jako jediná opravdu nedokáže nudit) jsem z toho ani nic silnějšího neměl. A nedokážu ve svém hodnocení přihlédnout k historickému kontextu na víc, než na tři hvězdy, protože tomu opravdu nechci dávat vyšší hodnocení, na které to osobně nevidím, jen proto, abych nevypadal jako idiot. Prostě to jinak než jako průměrný dokument vnímat nedokážu. Ještě jednou, nepopírám a ani nepodhodnocuju jejich činy, ale narážím na formální zastaralost a zaměnitelnost tohoto dokumentu. Jinak jsem v létě v Košicích viděl jiný cestopis, Cestu kapitána Scotta, která trvá stejně, dokonce je celá němá, taky jsem ji viděl na velkém plátně a na rozdíl od Afriky I. mě naprosto strhla. Silné 3*

Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka byli mými dětskými hrdiny. Vnímal jsem je vždy jako tuzemské pokračovatele Richarda Halliburtona, společný cestovatelský rys nebyl dílem náhody. Komentáře uživatelů typu Ozzy2 jsou výplodem omezeného myšlení, kdy se kašle na souvislosti a ke slovu se dostává obyčejná nenávistná zapšklost. Oba společníci vyjeli na svou první výpravu ještě před komunistickým převratem a cestou samozřejmě řešili i možnost emigrace. Neutěšený politicko-společenský stav, a s tím spojená životní úroveň, afrických zemí současnosti není jen dílem nesvéprávného domorodého obyvatelstva, nenechavé prsty bývalých koloniálních mocností i po vydobytých nezávislostech mají na svědomí mnohem větší část zkázy. Dobový komentář je poplatný době vzniku filmového dokumentu, v odstupu času dokáže vyloudit úsměv. Na druhou stranu se můžeme nechat ovívat atmosférou uvědomělého budovatelství v neštvavé podobě. Z Maroka a Alžírska se nedochovalo mnoho materiálu, v Tunisku zaujme Kartágo, Libye znamenala problém. Egypt uchvátí ztraceným kouzlem opuštěných pyramid i syrovostí domorodých pracujících. Súdán byl pouštní výzvou, Habeš ukázala císařský majestát. Eritrea, Somálsko a Keňa jsou mezičasem před tanzanijskou střechou Afriky v barevném provedení. Nutné je zmínit ještě jedno jméno. Zdeněk Liška složil hudební doprovod a v notách vystihl pulsující africký život. Zikmund s Hanzelkou byli mými hrdiny v dětství a jsou jimi pro mě i dnes.

Uběhnutá léta přinesla převratné technické možnosti, barvu a vyšší kvalitu a jistě i moderní přístupy, a přece je tento dokument nádherný i po těch letech a v nizké kvalitě a černobílém provedení konkuruje soudobým dokument. Unikátními záběry na svět, který čas dávno odnesl, hloubkou myšlenek a komentářů, které dokument provázejí, nádhernou harmonií informací bolestivých i příjemných, přírodovědných, geografických a společenských, autentičností.

Zaujímavý zhustený dokument o prvej časti "objavovania" Afriky na Tatre 87.↵ 
Obsahuje množstvo krátkych postrehov, ktoré sa na diváka valia v rýchlom tempe bez prestávky, vďaka čomu však nestihne začať nudiť. Naopak, zahŕňa dokonca aj dramatickú vložku o ceste núbijskou púšťou. A je veľmi dobre vygradovaný farebným záverom.↵ 
Jedinou výhradou je neskrývane zaujatý pohľad na západné koloniálne mocnosti. Bol však dávkovaný s mierou, takže film mohol na čs. divákoch splniť svoj propagandistický účel bez toho, aby začal vyslovene otravovať.↵ 
O to väčším paradoxom je, že počas ďalších minimálne 65 rokov nebol koloniálny režim v severnej Afrike žiadnym iným prekonaný.