964 Pinocchio (1991)

Film je plný naprosto šílených scén, v nichž můžeme sledovat velmi povedené výjevy i úplné šílenosti. Snímek je naprosto chaotický a je v něm strašný přehršel intenzivních scén, což je bohužel ke škodě, byl jsem přehlcená, jak se vše střídalo poměrně rychle, nestíhal jsem si vše řádně užít. Taky je to tak hrozně zbytečně uřvané, že to je určitě alespoň jedna hvězda dolů. Spousta scén a nápadů je také zkažená tím, že je natočená na sílu, snímek by se bez nich obešel. Jinak ale musím ocenit oba hlavní herce, jejich práce byla naprosto fantastická, jakým způsobem dokázali zahrát všechno, co si režisér zamanul. Také práce s kamerou (prostřihy na obličeje zblízka) považuji za velmi zdařilou. Ovšem snímek jako takový je spíše horší podprůměr.

Shozin Fukui ve filmu 964 Pinocchio servíruje audiovizuální útok, který se nedá připodobnit k ničemu jinému. Je to špinavý, hlučný a nervy drásající kus kinematografie, kde se kyberpunk mísí s tělesným hororem a psychickou agonií. Z příběhu androida, který je odvržen poté, co ztratil paměť, se stává šílená jízda do hlubin rozpadající se identity.
Film nerespektuje žádné hranice – kamera se zmítá, zvuk je přehlušující, postavy křičí, až se realita začne rozpadat. Divák je doslova vtažen do noční můry, která se neptá, jestli je mu to příjemné. Výsledkem je zážitek, který je víc fyzický než intelektuální – film, který se nevidí, ale prožívá.
A právě v tom je jeho síla. Pod vrstvami křiku a groteskního chaosu se skrývá tragicky lidský příběh – o bolesti, vykořenění a o tom, co to znamená být člověkem v nehostinném světě. Fukui nepotřebuje uhlazenost ani kompromisy; jeho film řeže přímo do živého.
964 Pinocchio je radikální, extrémní a hypnotický. Není to podívaná pro všechny, ale pro ty, kdo se tomu otevřou, jde o nezapomenutelnou zkušenost. A právě proto si zaslouží jednoznačných 5/5.

Potřebná připomínka toho, jak vypadá ryzí cyberPUNK pro dobu, kdy je ten pojem definován multimilionovým entertaingových průmyslem. Guerillová filmařina, ve které zaplňují scény zmatení kolemjdoucí přináší autentický vhled na ulice a ruch Tokia na začátku 90. let, včetně toho na jaké úrovni tam funguje bystander efekt v případech kdy se před váma potácí holka a permanentně kolem sebe bleje jak amina. Je to skvěle hysterický, špinavý a neotesaný. Jestli někdy seženu kopii, kde jde rozzlišit, co se děje v tmavých scénách, pudu asi vejši. Nebo budu už starej prd a naopak pudu níž.

Mno... potenciál v tom byl a rozhodně ho nebylo málo. Jen by tomu výrazně pomohlo, kdyby se to celé nezvrtlo v samoúčelnou úchylárnu (ze které se snaží v závěru zajímavě vyhrabat, ale závěrečná totálně wtf scéna to zase celé shodí), kdyby to trvalo nanejvýš jen něco málo přes hodinu a kdyby se Fukui víc věnoval scénáři a víc toho o postavách řekl. Pak by to vůbec nebylo špatné a i ten kyberpunkový styl by s tím solidně fungoval (nakolik jsem se tady i u Tetsua přesvědčil, že prostě není pro mě, aspoň ten japonský), ale bohužel se tak nestalo. A i přes solidní začátek, který ještě něco buduje a dává docela smysl, jsem z toho nakonec spíš zklamaný, protože to mělo rozhodně na víc, než jen být tetsuovější než Tetsuo. A ani to se asi úplně nepovedlo, i když mi oba filmy sedly zhruba stejně a tenhle se i víc snažil o nějakou zápletku. Samozřejmě je to tedy neskutečně uřvané, psychopaticky natočené, každá normální postava je magor a každá šílená postava je už totální magor a samozřejmě nechybí ani dost bizarností a nechutností. Mezi ty se dá určitě řadit i ta rozsáhlá zvracecí scéna, která zvracením teprve jen začíná, ale žádný hlubší smysl a tím pádem se pro mě řadí mezi důvody, proč to vnímám hlavně jako samoúčelnou úchylárnu. Těch důvodů mám víc, třeba ty dlouhé scény mučení, při kterých ani není poznat, co se v nich vlastně děje a vše tak jenom zbytečně protahují, stejně jako ty rádobyartové scény dlouhých bezcílných chození ve vestibulu metru nebo zírání kamsi do neznáma. Mělo to prostě na víc, i na svůj styl a žánr, takhle to jen zapadne mezi ostatní japonské úchylárny. Ale popravdě si myslím, že natáčení občas musela být sranda - hlavně při všech scénách odehrávajících se mezi lidmi :D Lepší 2*

Co to sakra bylo ? Přiznám se že do teď netuším. I přes relativně vysokou ostrost obrazu jenž sem měl k dispozici nebylo půlku filmu poznat co se tam vlastně děje, dialogy skoro žádné, hudba relativně zajímavá, pár scén kdy bylo vidět o co jde taky ušlo. Šokující to moc nebylo, zvracící scéna nebyla moc k uvěření. Stopáž 97 minut je prostě moc, stačilo by 25... btw. Tak nějak nechápu co lidi šokuje na tom že týpek běhá po ulici s betonem na krku a ječí u toho... asi sem divnej ale dám ***, nerad shazuji underground, tam se i snaha počítá za dvě.