90 minut v nebi (2015)

Tak nudný film som už veľmi dávno nevidela. Zmarený potenciál. Táto téma je spracovaná aj v iných filmoch a oveľa lepšie. Pri tomto som nedokázala udržať pozornosť a priala som si, nech už je koniec. A o tom, že bol v nebi, sa hovorí len v posledných cca 10 - 15 minútach. Je to skôr dráma o tom, ako má muž ťažkú autonehodu, celá komunita, ako aj jeho rodina sa preňho obetuje a on si to neváži a vzdáva sa... Až na konci sa vzchopí.

Je to hodně slabé pro věřící i nevěřící. Ona podobná zkušenost je nesdělitelná. Vím to. Zažili jsme v rodině něco podobného a natočit film o tom by prostě nešlo, celé to bylo o pocitech, o pocitech z minuty na minutu a hodiny na hodinu, o nekonečných, dlouhých dnech čekání. Každá ta chvíle vibrovala takovými pocity, jaké ani sebelepší film nebo ani svědectví nedokážou předat. V tom tkví první velký problém tohoto filmu. Druhý je v nevěrohodnosti celé realizace snímku. Nikoliv technické, kamera, triky, střih, to je na profesionální úrovni. Ale v tom, jak je vše... sladké. Nenapadá mě jiné slovo. Manželka je věčně jak ze žurnálu, upravené vlasy, dobře nalíčená. Všichni kolem jsou jen a jednoznačně nápomocní. Všichni se modlí. Nikdo nepochybuje. A co zvláštního, nikdo tam snad ani nebrečí. Manžel řekne manželce silný zážitek, že byl v nebi - a s ní to ani nehne, ani slzička jí z koutku očí nevyklouzne. A ostatně manžel to také sděluje, jako by jí povídal o výletě do Benátek a co tam viděl a kolik stálo kafe. Mně v tom chyběly opravdové emoce, pak uvěřitelné chování postav (tohle je opačný extrém všech nihilistických filmů, když zase všichni jsou moc sladcí a hodní a nápomocní), a nakonec to na mne celé působilo, že vlastně šlo o ty miliony prodaných knih.

Film mi prišiel byť neskutočne sterilný. Pre mňa nemal žiaden emočný náboj, resp., o čo sa snažili, mi pripadalo hrozne umelé a nudné. Dejová línia takmer žiadna (aj keď viem, niekedy je menej - viac a z tohto asi ani nešlo o moc viac vyťažiť), hereckým výkonom som neveril ani na chvílu. A tie neustále náboženské reči + všetkému prikladať zmysel a hodnotu len v tomto jednom smere, ach jaj.. Nemám nič proti žiadnemu náboženstvu a každý nech si verí, v čo sám chce, no osobne takéto a im podobné filmy (len týmto konkrétnym smerom zamerané), proste nemusím. Film ako-taký, nebol zlý, no pre mňa bol nešťastne a velmi slabo spracovaný..

Nejedná sa o vyložene zlý film a prekvapivo mi ani nevadili rôzne tie kresťanské reči. Sú tam emócie a dialógy postáv pôsobili veľmi prirodzene a občas dokázali divákovi vyvolať úsmev na tvári, čo je plus. Avšak nie je to nejako bohvieako dobre natočené - film nevyniká ani hereckou, ani technickou, ani žiadnou inou stránkou, čo je škoda, keďže nejaký potenciál tu určite bol. Naviac bol film nevhodne rýchlo zostrihaný a paradoxne aj neprimerane dlhý, takže nie je veľmi konzistentný a v istých veciach dosť prehráva. A nepáčila sa mi ani samotná myšlienka - ono tých 90 minút mi pripomenulo skôr obyčajný sen, než reálny zážitok a nejako mi môj, myslím, zdravý rozum neberie ako je možné, že sa na tie jeho slová chytilo toľko veľa ľudí.

Hayden Christensen je fakt odporny herec, ten vobec nevie hrat. Ono je to sice nabozensky zalozene, coz mne ako ateistovi dost vadi, ale jebal pes. Teda zase pardon, samozrrejme to mi zase uslo a som sa chcel filmovo teoreticky spravne vynadrit, ze ambivalentna determinacia je ad hok na mieste. Christensen sa cely film len vala na lozku, prezil tam akusi filmovu smrt pod kolesami tahaca a teraz sa mu zda o Bohu. Skor bych povedal, ze mu preskakuje v hlave, vela casu cumel kamsi do hajzlu, a mlel akesi nesuvisle picoidne schizofrenicke kokotiny. Teda zase pardon, ja neviem, co sa to so mnou deje, chcel som pochopitelne napisat ze sa modlil. Zrejme evidentne dospel aj k odpusteniu hriechov, co moja ateisticka mysel zase pochopila tak, ze ked si vopcham kabel zo zasuvky do prdele a heknem jadrovu elektraren, taxa mi podari pravidelne svietit pri tom, ako cernoprdelniky pichaju malych tucnych ministrantov. Nasledne zrejme budu hriechy odpustene. 0 %