6woleui ilgi (2005)

Znacne sklamanie. Konaniu hlavnych predstavitelov som jednoducho nemohol vobec uverit, natolko bolo hrane a silene.
Komedialna linka v prvej tretine bola vtipna a pobavila, melodrama z casti zaujala. Zato solo matky v zavere a jej citove prejavy som teda nepobral. Nespominajuc mnoho logickych dier a zanroveho gulasu. Korejci vedia urcite lepsie. Neodporucam.(30.06.2017)

Zvláštní kriminálka. Její spodní tón je mnohem vážnější, než "jenom" najít vraha. Hlavní dvojice detektivů se skvěle doplňovala a mnohdy jsem se jejich špičkování musela uchechtnout. To odlehčení z nich dělalo obyčejné smrtelníky a tak trochu otupilo hrany smutku, který na mě s postupujícím dějem začal padat, aby mě po poslední scéně přikryl jako deka. Určitě bych našla, co vytknout, ale nevím proč bych to měla dělat. Ten příběh je natolik silný, že nemám potřebu se v něm nějak víc vrtat.(02.03.2017)

Není žádným tajemstvím, že pro Korejce je nečinné přihlížení poměrně typické. A zřejmě proto u nich na toto téma vzniklo už několik vydařených filmů. Tenhle je jedním z těch nejvíce mrazivých, co jsem zatím viděla. Na začátku jde o docela běžnou kriminálku, ta se však postupně mění ve smutný příběh, plný beznaděje, vzteku a zoufalství. Přitom by stačilo, kdyby... Tohle stojí za zhlédnutí nejen kvůli Ericovi, který byl mimochodem božský už tenkrát. Silné 4*(30.10.2016)

Yoon-jin Kim herecka znama mimo jine ze serialu Ztraceni / Lost ztvarnuje pomstyplnou matku jejiz syn byl sikanovan spoluzaky a spachal sebevrazdu. Prez obcansne nevychytavky hlavne v deji jde o film ktery dojme a nekdy i pobavi - sympaticka dvojice policistu evokuje az Belmondovsky nadhled ktery se ovsem s narustajicim dejem vic a vic ztraci.(08.10.2007)

Ďalší z rady thrillerov, u ktorého kriminálna línia kladúca odpoveď na otázku "kto" (identita vraha je divákovi odhalená ešte v prvej polovici filmu) ustupuje do úzadia pred vysvetľením prečo a hlavne snahou o vystihnutie nálady jednotlivých postáv prostredníctvom nie verbálnych argumentov, ale výrazne iba audiovizuálnou zložkou filmu. V tomto smere sa tak dočkáme častej noirovej atmosféry tmavých ďaždivých nocí s estetickou červenou farbou ako symbolu bolesti, viny a nepochopenia a soundtrackom budujúcim atmosféru osudovej clivosti jazzovými smyčkami (hlavne trúbka a klavírne prevedenie). Škoda, že podobne ako uPrincess Aurorazaostáva za formálnou zložkou príbeh, ktorý v sebe spája nelogickosti a navyše pre mňa aj zbytočnú "doťukávaciu restrospektívnu desaťminútovku", v ktorej režisér duplicitne predostiera to, čo už z predchádzajúceho je divákovi zrejmé.(12.02.2006)